„Je to velký šok. Ve svém životě jsem se řídila jednotlivými semestry. Když jsem přišla na magistrát, musela jsem si zvykat na permanentní změnu a permanentní projednávání různých věcí, které spolu mnohdy ani nesouvisejí, zkrátka politiku,“ říká Eva Kislingerová, kandidátka do Senátu v Praze 10 za ANO. Po dvou letech na postu náměstkyně pražské primátorky, kam přišla z akademické sféry, se prý stává političkou a už zjistila, že město se tak úplně jako firma řídit nedá.
Nápad, že Praha začne spořit místo investování je už součástí vaši senátorské kampaně?
Takovou myšlenku nemám. Je důležité spořit, ale samozřejmě také současně i rozumně investovat. Spořit mohu tehdy, když mám k tomu dostatečný prostor. Vzhledem ke stavu (ne)připravenosti investičních projektů, které jsme zdědili z minulého volebního období, vzhledem ke komplikacím s výkupy pozemků, vzhledem ke složitosti zákonného zadávání veřejných zakázek, tak v tuto chvíli bych se zaměřila na ozdravení financí v podobě splácení dluhu.
Čekala jste, že za svůj nápad splatit předčasně 8,5 miliardový úvěr u Evropské investiční banky sklidíte kritiku i od koaličních partnerů v radě města?
Musím říct, že mě to trochu překvapilo. Přesto si myslím, že věcné argumenty - v podobě úspory úrokových nákladů a dostatku finančních prostředků na zamýšlené investice a zároveň splacení úvěru - jsou na mé straně.
Vy říkáte, že je dobře investovat do rozumných projektů, ale Praze se nedaří investovat do ničeho. Není to i selhání ANO? Jste nejsilnější součástí koalice, a i vy poukazujete na správce jednotlivých kapitol, kteří nečerpají. Ani vaši radní ale nečerpají rozpočet na investice…
V první řadě je potřeba uvést, že hnutí ANO má pro letošní rok ve své kompetenci jen desetinu investičního rozpočtu – 80 procent investic je soustředěno v kapitolách pod kontrolou našich koaličních partnerů. Nicméně i ANO se snaží napomáhat tomu, aby se jednotlivé rozpočtové kapitoly plnily, ale ne vždy se to daří, jak bychom si přáli.
Spíš se to nedaří…
Ano. Nicméně má to objektivní důvody. Pan kolega Lacko v kapitole zdravotnictví disponuje prostředky na zainvestování nového sídla Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy, které se nedaří vyčerpat díky nesouhlasu městské části s jeho umístněním, a dále na investice v Nemocnici Na Bulovce, se kterou ovšem před provedením těchto investic hodlá dojednat pro město výhodnější nájemní smlouvu. Dalším příkladem může být pan radní Karel Grabein Procházka, který má v kompetenci mj. výkupy pozemků, a protože jsme na ně letos v rozpočtu vyhradili velkorysou částku, nižší plnění rozpočtu zhoršuje pohled na jeho kapitolu.
Proč ale neexistuje plán B? To, že se nedaří čerpat na investice, jste si mohli všimnout už dávno. Městské části prý mají připraveny projekty i se stavebním povolením, ale chybí jim peníze.
Také se na mne valí žádosti od všech starostů. A město mnoha z nich odpovídá pozitivně! Na druhou stranu, podle mého názoru by bylo rozumné, aby nedošlo k rozpuštění nějak radikálně vyšší částky mezi městské části, protože radnici na Mariánském náměstí musí zůstat zachována schopnost realizovat celoměstsky významné stavby, na kterých by se městské části jen tak nedomluvily. Připomínám také, že naše městské části dostávají rok od roku vyšší finanční prostředky v rámci finančních vztahů.
Jenomže některé malé městské části opravdu nejsou schopny investovat 30 až 40 milionů do školek a přitom mají připravené projekty…
Ale malé městské části ani nemají stavět školky. Mají se obrátit na nás, my je s paní kolegyní Ropkovou rády zařadíme do rozpočtu. Existuje strategie rozvoje školství v Praze, kterou letos vypracoval Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Starostové na strategii mohli participovat a rozsáhlá výstavba školských zařízení je i díky nim v aktivní přípravě.
Když už je těch peněz tolik, proč neudělat to, o čem se dlouho mluví - že by Praha mohla vykoupit některé větší celky pozemků v centru od soukromníků, sama je připravit k výstavbě podle svých představ…
To děláme průběžně.
Myslím třeba nákladové nádraží Žižkov.
Zatím s tím nápadem nikdo nepřišel. Myslím, že tam jsou složité vlastnické vztahy. Je to také otázka následného využití.
Prosazují to třeba Zelení už dlouho…Město by si mohlo řídit, co v těch velkých celcích vznikne. Jednoduše řečeno, namalovat svou představu a potom teprve rozprodat jednotlivé parcely developerům.
Je to námět k úvaze. Mně chodí průběžně spoustu nápadů a spoustu jich realizujeme, pokud se najde něco smysluplného. Třeba přijde žádost na stavbu hřiště nebo rekonstrukci, realizovali jsme rekonstrukci oken ve školách… U těch pozemků je problémem ochota vlastníků je odprodat městu za cenu zjištěnou znaleckým posudkem – mnozí se snaží na cenu spekulovat a jednání s nimi se tak vleče.
Co bude třeba s fondem na výstavbu sociálních bytů, kam se ukládají peníze z privatizace bytů?
Jsou tam přibližně dvě miliardy korun, po skončení privatizace celkem čtyři.
Má někdo představu co s těmi penězi? Teď se projednává zákon o sociálním bydlení…
Pan kolega Lacko, v jehož kompetenci se fond nachází, určitě představu má – připravuje bytovou výstavbu v další etapě na Černém mostě a dále je na pořadu dne výstavba zařízení sociální péče na Praze 13. Jenom v případě těchto dvou projektů hovoříme o miliardě korun. Zákon o sociálním bydlení je jedna věc, druhá je, jestli jeho výsledná podoba bude stejná jako ta současná projednávaná. Pokud bude, znamenalo by to pro jednotlivá města a kraje velké zatížení. V zákoně se počítá s tím, že by pět procent z celkového bytového fondu na území města měly tvořit sociální byty. Nevím, jestli ta představa je bez státních dotací na investiční výstavbu obcí realizovatelná. A jestli je tak vysoké procento vlastně nutné - ukazuje se, že v Praze je v tuto chvíli 700 volných městských bytů a nikdo o ně nejeví zájem.
To v Praze nejsou sociální případy?
Určitě jsou, ale zřejmě ten problém s bydlením není tak velký, jak se může jevit.
Nejsou spíš nastaveny pravidla pro získání městského bytu tak, že se do nich ti potřební prostě nevejdou?
To je otázka právě na kolegu Lacka, ale nemyslím si to. Nicméně u toho fondu rozvoje bydlení je v tuto chvíli předmětem diskuze, jak vlastně prostředky využít. Vypadá to, že těžiště té poptávky se nám přesouvá trochu jinam. Že je potřeba vybudovat zejména domovy pro ty, kteří jsou postiženy alzheimerovou chorobou.
Takže uvažujete o tom, že by se ty peníze přelily do výstavby domovů pro seniory?
Ano, ale není to uzavřená věc, protože jsme zatím nenašli koaliční konsensus.
Byl to šok přejít z akademické sféry do komunální politiky, kde se vám zároveň každých pár měsíců hroutí koalice?
Ano. Je to velký šok, protože já byla zvyklá z akademické sféry, že všechno mělo svůj řád a pořádek. Ve svém životě jsem se řídila jednotlivými semestry. Když jsem přišla na magistrát, musela jsem si zvykat na permanentní změnu a permanentní projednávání různých věcí, které spolu mnohdy ani nesouvisejí, zkrátka politiku.
Asi vás to ale nezdrtilo do té míry, že s politikou nechcete mít nic společného, soudě podle vaší kandidatury do senátu…
Nezdrcuje mě to. Naopak bych řekla, že se člověk spíš zamýšlí nad tím, jak to všechno funguje. Nebo nefunguje. Zjistila jsem, že na národní úrovni je dnes Praha překvapivě a bohužel vnímána jako popelka.
Ano. Vaše téma je, že by stát měl přispívat na infrastrukturní stavby v Praze. Ale na druhou stranu se dozvídáme, že Praha nedokáže utratit ani vlastní peníze…
Nedokáže teď, momentálně. Ale nám se jedná o ty velké stavby, které mají celostátní význam a jejichž realizace je naprosto nezbytná. Bohužel příprava takto obrovských investic mnoho let trvá. I kvůli velmi složitému povolovacímu procesu.
On ten stát je na tom asi stejně jako Praha. On by rád postavil okruh kolem Prahy, ale není toho schopen…Praha zase není schopna začít stavět metro D.
Jenže já vám na to řeknu jinou věc. Když se podíváte do nedaleké minulosti, tak téměř všechny projekty, které se platily z evropských prostředků, musely být mimo Prahu. To byla základní podmínka Bruselu, že prostředky budou namířeny do všech krajů Česka, jen ne do Prahy. Protože Praha úrovní HDP na jednoho člověka převyšuje všechny regiony… Přitom ani tu základní dopravní infrastrukturu nemá dokončenu. Je to velký dluh již desítky let. Kolejové spojení metropole s letištěm, vnitřní a vnější silniční okruh, modrá linka metra D, významná pro střední Čechy…
Sama říkáte, že pro vás byl šok i to, jak časově náročná je ta funkce náměstka primátorky. Vy si k tomu chcete přibrat i senátorku, pokud vyhrajete?
Pokud budu úspěšná, je pro mě priorita senát.
Takže primátorka by si musela hledat někoho jiného, kdo by řídil pražský rozpočet?
Jsem realista, vím, že den má jen 24 hodin. Omezila bych nějaké své další aktivity, které ještě krom toho vykonávám. Jsem členkou vědeckých rad několika veřejných institucí, jsem v různých oborových a redakčních radách, takže všechny tyto aktivity bych musela redukovat. Pokud by to nestačilo, musela bych asi z něčeho ustoupit. Jsem ale zvyklá pracovat permanentně.
Vy jste odbornice na management. Řízení firem a podobně. Řekněte mi prosím po zkušenosti dvou let na postu náměstka primátorky, dá se město řídit jako firma?
Myslím, že pár prvků by se uplatnit dalo, ale úplná paralela tam není.
Stali se z vás po těch dvou letech politici? Před komunálními volbami jste byli nepolitici - prostě profíci, co všechno zařídí…
Takové hodnocení bych nechala na jiných. Pokud bych vzala v potaz, co mi říká doma manžel nebo rodina, tak jsem prošla velkou proměnou. Manžel říká, že jsem se do toho prostředí hodně integrovala.
Koho z protikandidátů vnímáte jako největší konkurenci?
Myslím, že paní Cabrnochová, která už v senátu je, je velmi zkušená. A Renatu Chmelovou. Ta má v Praze 10 velkou základnu.
Vy chcete zavést novomanželské půjčky?
Dřív byly a myslím, že to bylo fajn.
Třeba se pak zvýší porodnost…
Aktuálně je porodnost dobrá, nicméně stát by rodinu měl podporovat určitě.
Přečtěte si rozhovory s dalšími pražskými kandidáty do Senátu:
Vlastimil Harapes: Z rady starších může něco vzejít
