Hlavní cíl, se kterým šla dlouholetá starostka Slivence Jana Plamínková za STAN na pražskou radnici, už splnila. Městské části dostaly od města více peněz. Teď se radní pro životní prostředí soustředí na to, aby běžela v současnosti největší stavba města – čistírna odpadních vod – bez problémů, aby Praha ovládala hospodaření s vodou a odpady, vykupovala rybníky a rozšiřovala zelené plochy.
„Finišujeme třeba s výkupem Šeberáku. Začali jsme se také zabývat biodpady. Novou kompostárnu si budeme provozovat sami prostřednictvím Lesů Praha, a hledáme intenzivně místa pro další, aby vznikla jejich pražská síť kompostáren. Rozeběhl se sběr olejů a plechovek. Věci se postupně posouvají a po těch dvou letech na magistrátu začínají Pražané konečně cítit výsledky,“ říká Jana Plamínková.
Praha chce vykupovat podíly ve firmách, které mají pro město strategický význam. Vás se to jako radní pro životní prostředí také týká. Jak jste daleko v jednáních?
Mě se to týká ve dvou případech, a to u Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) a u Pražských služeb. U Pražských služeb by mělo dojít k výměně akcií AVE za podíl města v Pražské teplárenské. Tak, aby je město vlastnilo stoprocentně. Jednání probíhají, nejsem jejich přímým účastníkem, ale myslím, že doběhnou úspěšně do konce. Zakázka na svoz a zneškodňování odpadů je vysoutěžená, takže zde nás netlačí čas, do května ale musí TSK vysoutěžit zakázku na čištění ulic celé Prahy za miliardy korun, které pro nás dělají dlouhé roky také Pražské služby. Pokud bude město vlastnit firmu stoprocentně, bude jí možné zadat zakázku takzvaně in-house.
Tady si myslím panuje shoda i u opozice, že výměna akcií je řešení patové situace, se kterou se Praha trápí už několik let…
Myslím, že toto řešení má všeobecnou podporu. Jde jen o to vyjednat dobrou cenu. U Pražských vodovodů a kanalizací se mi podařilo tohle věčné téma otevřít docela dobře. Za deset let s nevýhodnými smlouvami města a PVS s PVK na provozování vodohospodářské infrastruktury nikdo nic neudělal. Zpočátku PVK tvrdily, že smlouva s Prahou je do roku 2028 jasně platná, podnájemní smlouva mezi PVS a PVK je jasně daná, takže není o čem jednat. Nicméně tím, jak na ně vyvíjíme tlak – dali jsme podání na nedovolenou veřejnou podporu k Evropské komisi, požadujeme navýšení podnájemného, máme čtyři posudky na možnou neplatnost smlouvy mezi PVK a PVS, chceme na ministerstvu financí změnit cenový výměr, kterým by se zlevnilo vodné – firma postupně přehodnocuje stanovisko.
Loni nám dala nabídku na navýšení podnájemného o 180 milionů korun, což rada města i PVS odmítla, protože se nám to zdálo málo a neadekvátní, ale myslím, že se na základě toho dá jednat. Já jsem zadala u společnosti Grant Thornton analýzu, ze které vyšlo, že pokud nepočítáme zohlednění nákupu společnosti, alias takzvaný good- will, na který se oni neustále odvolávají u ministerstva financí, měl by jejich přiměřený zisk být kolem 113 milionů korun.
A kolik dosahují zisk teď?
Kolem 540 milionů až 600 milionů za rok. Takže ta jednání, která se povedou o zvýšení podnájemného, budou někde mezi 113 a tím ziskem, který mají. Teď vstoupila do hry ještě možnost, kterou oni původně nepřipouštěli, a to odkup PVK nebo části jejich akcií městem, což je dobře. Nicméně já teď připravuji i podklady pro soud, kdyby ta jednání nedopadla. Tisk je připraven, teď probíhá magistrátním kolečkem a doufám, že bude schválen radou.
Ještě se vrátím k Pražským službám. Pokud se podaří získat městu sto procent firmy, mělo by si ji nechat, nebo prodat, jak navrhuje opozice – tedy ODS?
Praha by si měla Pražské služby samozřejmě nechat. Prodat není vůbec dobrý nápad. Nedávno jsme byli ve Vídni a dívali jsme se, jak mají odpady vyřešeny. Tam mají odbor 48 a ten má pod sebou 3,5 tisíce zaměstnanců – má pod sebou svoz i kompletní zneškodňování odpadů včetně spaloven. Vídeň si pevně drží všechno – i ti popeláři jsou zaměstnanci města. Tři spalovny jsou akciové společnosti ve stoprocentním vlastnictví města a ta čtvrtá, nejnovější spalovna, která je zároveň bioplynkou a má balíkovací stanici, je přímo vlastněna odborem odpadů na radnici. Já si myslím, že tam by měla jednou dospět Praha. To, že se majetek Prahy rozprodával soukromníkům, nebylo dobře.
Spalovna ale potřebuje rekonstrukci. Je na to Praha připravena?
Měly by se rekonstruovat kotle, potom přistavět pátá linka, která by umožnila spalovat i kaly. Postavit by se v budoucnu měla i balíkovací stanice, která by umožnila rozložit si odpady v čase stejně, jako to dělají ve Vídni - v době, kdy je v odstávce jeden z kotlů kvůli opravě, a to je u nás třeba v současné době prakticky neustále, by bylo možné si odpady schovat pro plný provoz. Pražské služby se na tuto situaci samozřejmě připravují a počítají s ní. V oblasti odpadů je také dobrou zprávou, že se definitivně nebude rozšiřovat skládka v Ďáblicích. Březiněveský starosta Jiří Haramul, který před několika lety podal návrh na změnu územního plánu, která rozšíření skládky řešila, vzal totiž svůj návrh zpět. A to považuji za úspěch. Zapadá to totiž do celkové strategie odpadového hospodářství v Praze – my nyní spalujeme přes 90 procent odpadů, takže město skládku nepotřebuje. Je třeba se orientovat na modernější formy zneškodňování odpadů. Lépe třídit, využívat bioodpad….
Velkým tématem je teď Metropolitní plán. Hrozí, že se práce zastaví a Praha pojede i po roce 2020 podle plánu starého 20 let. Nepovedlo se vybrat šéfa tvorby metropolitního plánu …
Pokud vím, tak byl doporučen pan architekt Koucký.
Ano, byl, ale nikdo ho nejmenoval. Zelení, kteří jsou součástí Trojkoalice, jsou proti….
Po té mediální masáži, kterou rozpoutal tým pana Kouckého a bývalý šéf Institutu plánování a rozvoje Prahy pan Hlaváček, si udělali architekti mezi sebou takové nepěkné prostředí. Myslím si, že se každý bál do výběrového řízení přihlásit. Byli tam jen dva kandidáti z pěti, kteří asi mají šanci Metropolitní plán dokončit - a to pan Koucký a bývalý primátor a architekt Jan Kasl. Komise doporučila pana Kouckého a myslím si, že to není dobře. Pod jeho vedením měl plán zpoždění, takže se obávám, že problémy s nedodržováním termínů by mohly pokračovat. A termíny nebyly jediný problém.
Pan Koucký nebyl schopen respektovat velmi relevantní připomínky například od odboru ochrany prostředí – a to jsou připomínky, které mohou znamenat, že plán nebude projednatelný. Když třeba Metropolitní plán nerespektuje územní systém ekologické stability krajiny, který je dán v materiálech životního prostředí, tak to není dobře.
Neproběhla nějaká sebereflexe rady? Odvolat respektovaného ředitele institutu Petra Hlaváčka a nemít žádný plán B byla evidentně chyba……
Územní plán není moje gesce, naštěstí. A plán je jasný: nejdříve se musí vybrat nový respektovaný ředitel IPR, který si pak vybere zpracovatele územního plánu.
Minulý týden byl schválen návrh rozpočtu na příští rok. Zlepšilo se čerpání investic letošního rozpočtu? Myslím, že vám se daří vykupovat rybníky a pozemky….
Výkup rybníků byl velmi dlouhodobý záměr. Milíčovské a Lítožnické rybníky jsou v dost špatném stavu. Je potřeba s nimi něco udělat. Plní i protipovodňovou funkci, na horních tocích potoků se dá zachytit a zmírnit povodňová vlna. Když už se voda valí Botičem dole v Nuslích, tak už můžete jen stavět protipovodňové stěny. My si slibujeme, že když budou ty rybníky nahoře v povodí v dobrém stavu, podaří se zlepšit protipovodňovou ochranu.
Teď se snažím vykoupit velký rybník Šeberák, doufám, že to vyjde. Co se týče čerpání rozpočtu na projekty, tak bohužel všechno trvá neúměrně dlouho. Úplně nejdelší je majetkoprávní příprava projektů - když se například jeden z majitelů pozemků zapříčí, je problém. Příprava i malého projektu trvá tak dva roky minimálně. A my jsme tu kromě čistírny odpadních vod a pár dalších věcí ale našli prázdné šuplíky. To byl důvod, proč se nepodařilo část peněz proinvestovat. Proto jsme poslali peníze městským částem, které měly nějaké projekty připravené.
Stačilo jim to?
Tím se uspokojil jejich hlad po připravených investicích, za což jsem ráda. Městské části většinou žádaly každoročně kolem 1,2 miliardy. Letos se poslalo do městských částí 1,5 miliardy korun a příští rok to bude stejné. Takto pro městské části příznivě sestavěný rozpočet města nebyl dlouhé roky a to si myslím, že je naše zásluha – nás, STAN i nás, Trojkoalice. Když jsme přišli na magistrát, byla tady k městským částem poměrně nepřátelská atmosféra. Letos už se bere jako samozřejmost, že městské části dostanou minimálně 2900 korun na obyvatele a mnohé z nich s vysokým podílem zeleně či ulic ve vlastní péči i mnohem víc, což se vybojovalo vloni v době neexistence koalice a byla kolem toho velká bouřka.
Já bych si představovala, že by měly mít ještě víc, minimálně 3500 korun na obyvatele, což se nepodařilo prosadit. Alespoň se ale podařilo navýšit příspěvek na žáka ve školství z 1360 na 2000 korun. Chtěli jsme víc, ale i toto je výrazný pokrok.
Na příští rok je plánováno v návrhu rozpočtu kolem 15 miliard na investice z 62 miliard. Nemělo by to být víc? Nebo jste už poučeni, že se čerpání příliš nedařilo? Opozice označila rozpočet za projídací….
Já doufám, že se ty peníze podaří vyčerpat. Největší akce je stavba čistírny odpadních vod, která běží. Tam se peníze vyčerpají. Zpoždění měla stavba kolektoru Hlávkův most, kde rok trvala soutěž. Nemohli jsme třeba čekat, že se zadrhnou Maniny. Dva roky se snažil druhý účastník u ÚOHS získat zakázku na stavbu protipovodňových opatření a když se mu to podařilo, odmítl převzít staveniště. Takové věci těžko ovlivníte. Ale navyšovaly se třeba platy v podfinancovaných profesích jako například v domovech seniorů nebo v kultuře.
Pokud by se tyto běžné výdaje nenavýšily, ty lidi bychom tam neudrželi. Nemusí to být vždycky špatně navyšovat tyto „projídací“ výdaje. Navýšily se například i běžné výdaje na svoz a likvidaci odpadů, ale ta cena se deset let nezvedla a hlavně nová cena byla vysoutěžená, takže s tím nic nenaděláme.
Vy jste navrhla udělit čestné občanství Prahy dalajlámovi, což se patrně koaličním partnerům ČSSD a ANO nelíbilo. Dostane ho?
Návrh musí posoudit komise a ta jej buď doporučí, nebo ne, a rada jej schválí nebo ne. Já se to pokusím prosadit. Dalajláma je nesmírně respektovaná osobnost, nositel Nobelovy ceny míru, čestné občanství si určitě zaslouží.
Co se vám za ty dva roky, co jsou STAN v pražské koalici, povedlo?
Já považuji za největší úspěch změnu dotačních vztahů – že se podařilo navýšit peníze pro městské části. S tím jsem na magistrát šla. Potom považuji za důležité narovnání vztahů s Veolií, resp. PVK, které se podařilo otevřít. Třetí věcí je uzavření zakázky na svoz a likvidaci odpadů. Rok jsem byla pod obrovským tlakem. Špatně se poslouchá, že chci připravit Prahu o její zlaté vejce – malešickou spalovnu. Podařilo se také rozeběhnout stavbu čistírny odpadních vod a rozpohybovat výkupy pozemků.
Teď se těším, že se povede vykoupit rybník Šeberák, kde chtěl jeho majitel stavět sídliště z hausbótů na vodě. Vzdal to a snad se podaří rybník získat pro Pražany. Parky mi dělají radost. Dotáhnout do přijatelné podoby se povedlo třeba park U Čeňku, který chceme rozšiřovat a doplňovat. Ve Stromovce se vybudovaly další rybníky. Nyní se dokončuje výsadba lesu Robotka v Dubči, budeme dělat les V Panenkách u Běchovic a louky na Děvíně v Jinonicích.
Kupředu se hýbe i Záchranná stanice pro handicapované živočichy. Opravují se ulice, buduje kanalizace tam, kde ještě chybí. Radost mi zkrátka dělá to, že je vidět výsledek práce, která je dlouhou dobu neviditelná. Začali jsme se také zabývat biodpady. Novou kompostárnu si budeme provozovat sami prostřednictvím Lesů Praha, a hledáme intenzivně místa pro další kompostárny, aby vznikla jejich pražská síť. Rozeběhl se sběr olejů a plechovek. Věci se postupně posouvají a po těch dvou letech na magistrátu začínají Pražané konečně cítit výsledky.
