Velká úroda v pražském Grand Cru

2. 10. 2016

V restauraci Grand Cru mají po krátké rekonstrukci nové večerní menu, určitě jedno z nejlepších.

Jan Punčochář má v restauraci novou vytouženou kuchyň a k ní samozřejmě patří i nové večerní menu. Jeho vaření nikdy nešlo zaškatulkovat podle módních trendů: už od dob Le terroir praktikuje špičkovou moderní gastronomii včetně experimentů. Nikdy ale zbytečně nečaroval se skupenstvím ingrediencí ani jídlo nezbavoval výrazné chuti. Taky vás ale neničil její brutalitou, jak to umí skandinávská kuchyně. Nebo jinak: v jeho menu nikdy nenajdete mrkvový talíř, maso v Grand Cru ale pořád zůstává masem.

Nové večerní menu je podle mě Punčochářovo nejlepší. Jeho přímost a chytrá kombinace ingrediencí i chodů navíc potěší i ty, na které bylo jeho jídlo někdy zbytečně komplikované, a to i před čtvrtou lahví vína. Vše začíná už u amuse bouche: chleba s telecím morkem i pita chléb plněný kuřetem a lilkem jsou samozřejmě klasické jednohubky, hrají ale tisícem a jednou chutí včetně jemné ostrosti. Amuse bouche má sice v puse jen polechtat, chuť téhle si ale budete pamatovat dlouho. Nebo aspoň já si ji pamatuji ještě nad klávesnicí.

Přečtěte si o ruské expanzi Kozloven:

Východní expanze: Kozlovny míří do Ruska

Studené gazpacho zakápnuté olivovým olejem je hebké jako samet a navíc v něm sedí křehké a šťavnaté uzené kachní prso. Předkrm vás perfektně osvěží a stejně tak i smažený kalamár plněný rajčetem a fetou, na talíři ještě doplněný velkou krevetou, bazalkou a čerstvou zeleninou. Kalamár má téměř průhledné delikátní mořské maso, jehož chuť rajče s fetou podpoří. Všechny ingredience se podporují nejen chutí, ale navíc se na talíři netlučou ani konzistencí. A ladí k sobě i esteticky, netrápí vám oči. Nikdo z personálu neodporuje, když říkám, že připravit tenhle předkrm chce svůj čas.

Ano, největší peckou má vždy být hlavní chod, k němu veškeré drama směřuje. Pro mě ale největší peckou nového menu zůstává nanuk. Nejde o zmrzlinu z večerky, ale v červeném víně marinované foie gras s cibulovou marmeládou a ořechy ve tvaru nanuku, do nichž je zabodnutá i klasická nanuková špejle. Žádná špičková restaurace, která nemá své originální foie gras, podle mě není hodná vaší kreditky. Tohle krémové foie gras, servírované s tmavými naloženými višněmi, je hodné i dvou kreditek. A zvlášť v kombinaci se starším tmavě zlatavým tokajským, které vám tuhle delikatesu pomůže spláchnout rychleji, než kvůli ní krmí nebohé kachny a husy.

Důstojná tečka

Všichni míváme v restauracích svá hororová jídla připravená z ingrediencí, které nemusíme. Mým hororem měly být gratinované hřiby se žloutky a parmezánem, jídlo s výrazným aroma teplého sýra a hub.

Nebyly: žloutky dodaly jemným a na tenké plátky nakrájeným hřibům krémovost a parmezánu bylo na talíři naštěstí jen decentně. Jen bych k jídlu s hutnými žloutky volil hutnější víno než španělské bílé s poměrně krátkým koncem.

S jehněčím hřbetem se málokdy můžete splést, pokud v kuchyni nepáchají vyložené zlo. Punčochář z něj dělá křehký a uprostřed tmavě rudý steak podávaný s pošírovanou cibulí, datlemi a omáčkou ze zeleného pepře. Someliér k němu vybral základní burgundské, výrazné maso s omáčkou ale podle mě lépe podtrhne trochu větší víno, klidně také burgundské. Menu končí podobně, jako i začíná -perfektně: panna cotta z kachních jater s třešňovým sorbetem a voňavým lesním ovocem je důstojnou tečkou za skvělou hostinou.