Byl jedním z posledních žijících členů 311. československé bombardovací perutě RAF, prezident Miloš Zeman mu letos v červnu udělil Medaili za statečnost. Plukovník Arnošt Polák zemřel ve středu 27. září.
Úmrtí čtyřiadevadesátiletého veterána potvrdilo české velvyslanectví v Londýně. „Plukovník zemřel v Anglii,“ oznámila ambasáda.
Díky tomu, že Arnošt Polák odešel za Kanál hned v roce 1946, nepotkal jej stejný osud jako většinu jeho kolegů ze západních armád. Tedy vyhazov z armády a většinou i několik let strávených ve věznicích a pracovních lágrech.
„Kamarád měl byt po rodičích v Jungmannově ulici. V tom bytě jsem s ním bydlel i já. Jednoho dne přišlo nařízení od města Prahy, že se byt zabavuje a že proti tomu není odvolání. Přijel vůz, odvezl nábytek a nastěhoval se tam místostarosta, komunista. Tak jsem si řekl: ‚Rodinu tady nemám a takové poměry, kde tě můžou vyhodit z bytu a není proti tomu odvolání, tak tady být nechci,‘“ vzpomínal v roce 2008 pro Paměť národa.
Po sedmi letech si tak zopakoval útěk z roku 1939. Tehdy jako mladý židovský chlapec prchal před Hitlerem. „Jelikož mi bylo 16 let, tak na mne nespadaly zákony o emigraci. Proto nás jako děti Němci pustili ven. Jediný problém bylo to, jak se dostat do Anglie. Pomohli nám kvakeři. Odjel jsem z Wilsonova nádraží, přes Německo a Nizozemí, lodí do Anglie. Nebylo to velké dobrodružství, bylo to štěstí,“ vysvětloval. Velkou část jeho rodiny nacisté zlikvidovali v koncentrácích.
Od farmy k armádě
V Británii se Arnošt Polák nejdřív živil na farmě, pak se přihlásil do československé zahraniční armády. Jako střelec a telegrafista zamířil k letectvu, přidělili jej k 311. bombardovací peruti. Tam létal v bombardérech Vickers Wellington, později v B-24 Liberator.
Úkolem letky bylo hlídkovat nad Atlantským oceánem a likvidovat německé ponorky. „Létali jsme ve výšce 300 až 400 metrů. Když jsme měli na radaru, že je něco na vodě, a zjistili jsme, že je to ponorka, tak pilot zamířil rakety. Když byla ponorka pod vodou, tak jsme shodili hlubinné pumy. Ponorka se většinou během několika vteřin potopila. Poté jsme tam museli kroužit a zjišťovat, jestli jsme ponorku nezasáhli,“ popisoval.
Polákův liberator se však několikrát dostal i do kritických situací. To když jej odhalily německé křižníky a spustily hustou palbu, nebo se letoun vracel z dlouhých misí s prázdnými nádržemi.
Po válce se na chvíli ukázal doma, jako vojenský telegrafista sloužil v dopravních strojích létajících do ciziny. V roce 1946 odešel do Anglie a založil si tam obchod. „Bylo to hrozné. Každý měl velké starosti. Všichni jsme věděli, co tady dělají se zápaďáky,“ litoval kolegů, kteří zůstali v Československu.
Po revoluci se Arnošt Polák často objevoval i v Česku. Naposledy o něm bylo slyšet během letošní červnové cesty Miloše Zemana do Londýna. Plukovník byl jedním z veteránů, kteří od českého prezidenta získali Medaili za statečnost.
Přečtěte si komentáře Ondřeje Stratilíka:
Budeme tleskat, nebo brečet?
Dohoda z Letné
KSČM aneb Když Se Černý Mýlí
Pane ministře, na slovíčko
Krátká paměť pana generála
Máte transportér? A mohl bych ho vidět?
