Něco podobného jaderné pumě se chystá dopadnout na hypotéční trh v Česku. I když místo žáru, který odpaří vše živé, to má přinést pořádné zchlazení.
Chystané zastropování výše hypotečního úvěru na osminásobku roční mzdy věřitele při výši splátky do 40 procent disponibilního měsíčního příjmu, o němž vedení centrální banky uvažuje jako o novém regulačním rámci pro hypotéční banky, je dost tvrdé. A je realitou, že především v Praze odstřihne podstatnou část zájemců o nákup bytu od možnosti získat úvěr.
Pochopitelně to vyvolalo protesty a křik o nedostupnosti bydlení pro mladé. Ale řečeno natvrdo, bydlení pro mladé nepatří do kompetencí centrální banky.
Ta se zatím tvářila, že trh s nemovitostmi je sice přehřátý, ale není to nějaký dramatický stav. Jenže slovní intervence a dosud uplatňovaná regulace moc nezafungovala. Ceny bytů rostou sice pomaleji, ale rostou dál, zatímco by měly alespoň o trochu klesnout. Že s touto tezí nesouhlasí developeři, či realitní makléři je celkem pochopitelné. Kdo by chtěl, aby mu skončily takové žně mimořádných zisků?
K tématu čtěte:
Kdo dosáhne na hypotéku: banky zpřísnily pravidla
Za nedostatek bytů může zdlouhavé povolovací řízení, shodují se developeři i politici
Komentář: Prostě to neuděláme
50 tisíc migrantů. Hypotéku letos refinancuje rekordní počet Čechů
Bublá to, ale zatím nepřeteče. Nemovitosti v Česku jsou nadhodnoceny jen mírně
Ale makroekonomicky je to průzračně jasné. Jestliže tři roky rostou ceny nemovitostí dvakrát až třikrát rychleji než mzdy, je něco v nepořádku a nutně přijde zpětný pohyb. A trhy aktiv mají tu neblahou vlastnost, že čím více se vychýlí od nějaké rovnovážné ceny na jednu stranu, tím víc po korekci přestřelí na stranu druhou. A ČNB nemůže připustit, aby nějaké divoké turbulence, které by dříve nebo později přišly, ohrozily stabilitu významné části bankovního sektoru.
Řeči o tom, že důvodem růstu cen nemovitostí je nedostatečná nabídka, protože se byty skoro nestaví kvůli průtahům v územním a stavebním řízení, jsou irelevantní. Prostě na trh se musí vrátit rovnováha, a když tomu neumí pomoci vláda a komunál na straně nabídky a politici navíc ani zatím nechápou, že by měli něco řešit, musí prostě reagovat centrální banka na straně poptávky.
Až budou tito nečinní politici omílat nesmysly o zlé ČNB ničící dostupnost bydlení, bude načase připomenout jim, že před pár lety slibovali, že nejsou jako politici, ale makaj. Místo toho jsme se však dočkali naplnění jiného lidového rčení „ručičky moje, vy makat nebudete“. A to je důvod, proč jsme se v žebříčku pružnosti stavebního řízení a byrokracii propadli kamsi mezi Togo a Bangladéš.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala: