Andrej Babiš chce kvůli výstavbě nových jaderných bloků jít do střetu s Evropou. Právě premiérův vlažný přístup byl přitom zatím největší překážkou.
Někdejší ministr průmyslu Miroslav Grégr si vysloužil přezdívku atomový dědek, současný premiér nejspíš usiluje o označení atomový strýko. Svědčí o tom jeho výrok na jednání sněmovního výboru pro evropské záležitosti. „U jádra jsme zaspali dobu. Temelín už jsme mohli stavět. My to musíme prosadit. I kdybychom měli porušit evropské právo. Bezpečnost energetická je pro nás priorita,“ prohlásil premiér, který se doposud jako nějaký zarputilý zastánce jaderné energetiky neprojevoval. Je to výrok vskutku pozoruhodný a pojďme se tedy blíže podívat, co tím premiér asi mohl myslet.
Největší rozruch samozřejmě vyvolala zmínka o porušení evropského práva, jako by snad Evropské předpisy výstavbu jaderných rektorů zakazovaly a pro záměr postavit nový zdroj byl konflikt s Bruselem nevyhnutelným předpokladem. To samozřejmě není pravda, jaderné elektrárny si v Evropě může každý stavět, jak se mu zlíbí, pokud dodrží (nebo aspoň příliš neohne) bezpečnostní standardy.
Podporujete rozšíření českých jaderných elektráren?
Ke sporům s Komisí ve věci jádra docházelo v posledních letech hlavě v případě nedovolené podpory projektu. Krytí státu je však dnes u předražených reaktorů s velmi nejistým rozpočtem i návratností v zásadě předpokladem investice. Ani to však neznamená nutnou „válku“. Jak ukazují poslední dva příklady z Velké Británie a Maďarska, Komise častokrát dokáže hodně přivřít oko, i když státní podporu nové jaderné elektrárny neodkývá automaticky.
Na to je potřeba armáda nejen zkušených právníků, ale i lobbistů a vyjednavačů. Londýnu a Budapešti nejspíš prošly jejich elektrárny Hinkley Point a Paks nejen kvůli dobře vyargumentovanému plánu, ale i díky tomu, že si tamní vlády s Bruselem domluvily nějakou protislužbičku. Andrej Babiš ale možná jen realisticky zhodnotil schopnosti svého týmu lokajských přitakávačů a dopředu počítá s tím, že u Komise pohoří.
Tím se však dostáváme k té úplně největší záhadě. Aby Brusel peskoval státy za nedovolenou podporu jádra, musela by taková podpora nejprve existovat. Babiš sice podporuje velmi rád, zvlášť pokud jde o firmy Agrofertu, byl to však právě on, kdo se v případě nových dukovanských bloků jakýmkoliv státním garancím vždy vehementně bránil. Naopak trval na tom, aby rozšíření financoval ze svého sám ČEZ, což je vzhledem k existenci minoritních akcionářům v zásadě neuskutečnitelná varianta.
Autor zprávy o jádru Schneider: Vítr a slunce jsou levnější
V současnosti se mluví hlavně o sekundárním krytí státu, na jehož podobě prý vláda v čele s ministerstvem průmyslu už měsíce usilovně pracuje. Co to přesně znamená, nikdo netuší, stejně jako to, zda se plány tentokrát podaří dotáhnout do konce, nebo jako obvykle skončí před jakousi komisí, která ani nevznikne.
Pokud by však Babiš tak vehementně neodmítal státní garance jakožto nutnou podmínku stavby, asi by se sice ještě nestavělo, projekt by však zcela jistě pokročil mnohem dál, než je nyní, tedy v zásadě ještě hodně daleko od startu příprav. Sám premiér byl tedy ve věci jádra největší překážkou, i když navenek vždy vystupoval jako zastánce atomové energie, což mu nejspíš poradili jeho marketingoví stratégové.
Jak si tedy vysvětlit, že najednou chce jít kvůli reaktorům do střetu s Bruselem? Takový obrat má jen dvě vysvětlení. Buď jde o plané marketingové plácnutí pro voliče, přičemž sám Babiš ví, že jakákoliv vážnější fáze přípravy jaderného projektu je natolik vzdálená, že se už určitě nebude týkat současného ani případného dalšího kabinetu pod jeho vedením. A nebo si napájení jadernou elektřinou vysnili vývojáři v Lovochemii.
Čtěte další texty Jana Brože
Dále čtěte:
Smlouva s ČEZ o stavbě nového bloku je lepší než garance, tvrdí Babiš. Stát tím získá větší kontrolu
ČEZ letos v Temelíně investuje 1,5 miliardy korun. Chystá modernizaci i posílení bezpečnosti
Stavět, či nestavět jaderný reaktor. Korejci i další zájemci si možná budou muset počkat
