Z toho, co se dělo minulý týden v Evropském parlamentu kolem nezpochybnitelného konfliktu zájmů českého premiéra při čerpání dotací, má člověk trochu rozporuplný pocit. Cynický český humor tento stav mysli někdy popisuje jako pocit, který máš, když se tvoje tchyně zabije v tvém novém ferrari.
Je určitě dobře, že se Evropský parlament a Evropská komise zabývají situací v Česku, které si zvolilo premiéra, jehož politická agenda je dominantně ovládaná jeho obchodními zájmy, včetně čerpání dotací, bez nichž je podnikání v regulovaných oborech nemyslitelné. A správný je i závěr, k němuž evropské orgány došly. Tedy zastavení dotací do vyřešení toho mamutího konfliktu zájmů. Potvrzení toho, co říkají v Česku opoziční politici, komentátoři a co vadí i velké části populace, je fajn.
Jenže nejde jenom o Babiše. Jde i o zájmy republiky a občanů, kteří se slovenským miliardářem na politickém koni nemají a ani nechtějí mít nic společného.
Andrej I. Nedotknutelný. Vyšetřování kauzy Čapí hnízdo se natahuje
V případě, že by Agrofert skutečně přišel o penězovod z Unie, a to včetně přímých plateb do zemědělství, na nějakou delší dobu a musel by vracet i něco zpětně, nebude to problém zdaleka jen pro Babiše. Stačí si uvědomit, že obrat holdingu dosahuje zhruba sto dvaceti miliard korun, jeho dceřiné firmy jsou mohutně zaúvěrovány a ztráta dotací zásadně mění návratnost projektů, na něž byly půjčky určeny. Mohou nastat situace, kdy banky budou své půjčky zesplatňovat a vymáhat. Při složitém křížovém ručení v rámci holdingu vzniká stav, kdy nikdo neví, kde může vybuchnout bomba, a přístup k úvěrům ztratí celý Agrofert. V ohrožení se ocitnou i jeho dodavatelé a odběratelé. Může to pěkně přišlápnout malíček celé slušně rozběhlé české ekonomice. Mezi Unií a Agrofertem je sice ještě český státní rozpočet, který nejprve vyplatí peníze a pak je teprve účtuje Bruselu. To může malér zmírnit, ale určitě ne odstranit.
Problém je, že ani tento průšvih nás Andreje Babiše nezbaví. Oni už i jeho voliči nejspíše pochopili, že když vstupoval do politiky s heslem všetci kradnú, tak myslel opravdu úplně všechny včetně sebe sama. Ale emoční pouto, jímž jsou k němu připoutáni, připomíná moudrý výrok bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera na adresu jednoho spřáteleného blízkovýchodního diktátora: Všichni tam jsou parchanti, i ten náš je parchant. Ale je to náš parchant.
Babiše z politiky dostane jen politická porážka jeho způsobu vládnutí. K ní ale nestačí jen prostá negace. Jeho političtí odpůrci ho mohou porazit jedině tehdy, když nabídnou srozumitelnou alternativu a přesvědčí o ní i Babišovy voliče. A to je nutné odmakat, jak říká Andrej.
