Parta poslanců v čele s Piráty vytáhla na svět opět mnohokrát marně propírané téma regulace prostituce. Jistota je, že přitáhne pozornost, a ti, co se jich to týká, nebudou křičet a protestovat. Jde ale o naivní sen.
Poskytování sexuálních služeb za úplatu je staré jako lidstvo samo a vymizí jedině s vyhynutím lidského druhu. Odehrává se pokud možno anonymně a v přísně střeženém soukromí. Všechny zákazy a pokusy o regulaci jsou z tohoto pohledu marnou snahou. Mezinárodní úmluva o potírání prostituce, jejíž je Česko smluvní stranou, je fakticky cárem papíru a odstoupení od ní je jediným normálním a pozitivním krokem, kteří poslanci navrhují.
Představa, že z holek uděláme nějakým zákonem podnikatelky, je ale naivním snem. Regulace v zahraničí vznikly kvůli veřejným domům, kde se prostituce soustředila a bylo možné je zdanit. Dnes se ale dívky prodávají dominantně individuálně a díky internetu a dalším digitálním technologiím jim to jde dobře. A noční kluby a priváty spíše ubývají. Dokázat, že někdo prodává sexuální služby, tak je velmi obtížné, i kdyby si finanční správa pořídila armádu „agentů provokatérů“.
Že by se holky hlásily samy ke své živnosti, jde asi těžko předpokládat. Slib, že v pětašedesáti dostanou deset tisíc na penzi, jim nejspíše přijde tak zábavný, že několik hodin po takové nabídce nebudou moci kvůli smíchu poskytovat deklarované služby.
A že by to hodilo miliardu? To je fajn. Ale zas tak velká suma to není, když proti tomu postavíme morální problém, že by pak asi bylo vhodné dekriminalizovat kuplířství, protože největším kuplířem s největším příjmem z nejstaršího řemesla se stane stát.
