Doby černookých bačů jsou ty tam, Radegast bdí i nad hojností v místních restauracích.
Moravskoslezská část Beskyd je nádherná. Z Ostravy je to kousíček, z Brna o přijatelný kus dál. Cesta z Prahy sice zabere čtyři hodiny, ale na pár dní dovolené v horách i údolích, kde se donedávna pásly ovce a život tam byl stejně drsný jako zdejší počasí, se vyplatí vyrazit i z hlavního města.
Cestou se přímo nabízí zastávka v prostějovské kavárně Canall – coffee boutique vintage (Wolkerova 27, Prostějov), která vám jízdu příjemně rozdělí. Zajížďka je minimální, zdejší káva skvělá, baristé nejmilejší široko daleko a dorty v chladicí vitríně jen sotva přejdete bez povšimnutí. Tahle kavárna pro mě nadále zůstává nepochopitelným zázrakem uprostřed tohoto smutného města. Možná proto je plná lidí i ve všední den dopoledne. Je tam zkrátka krásně a na vše, co se děje kolem, tam snadno zapomenete.
Pokud s gastronomickými zážitky nechcete čekat až do hor, stavte se v Olomouci. Ať si Michelin říká, co chce, Entrée Restaurant (Ostravská 1, Olomouc) je pro mě nejlepší restaurací v České Republice, co na tom, že je na Hané. Tak originální skvěle ochucené jídlo za bez váhání přijatelnou cenu nikde jinde u nás nedostanete. Dejte si rychlý oběd po cestě nebo celé degustační menu a vždy budete odcházet spokojeni.
Lokálnost v Praze je blbost, říká michelinský šéfkuchař Punčochář
Anebo na sebe buďte přísní a omezte se na horskou gastronomii. Při posledním výletě jsem nestačila zírat, jak se zdejší restaurace vypracovaly, začaly přemýšlet lokálně a nabízí víc než jen řízek nebo halušky. A nemusíte zdaleka jen na Miuru (Čeladná 887, Čeladná). V luxusním království na úpatí Ondřejníku vládne už několik let šéfkuchař Michal Göth. Při své práci sází na místní suroviny, které nejlépe vynikají v degustačním menu Chuť Beskyd. Nebojte se ani vegetariánského degustačního menu, které je jasným důkazem, že smažák s bramborem není na cestách jedinou bezmasou volbou. Výhled do okolí bere dech stejně, jako umělecká díla, která zdobí Hotel Miura. Originály Basquiata, Dokoupila, Hirsta, Richtera nebo Warhola se k jídlu podávají zcela zdarma.
Kávu si pak můžete dát v kavárně, která se nachází v budově bývalé kovárny a jmenuje se zrovna tak. Kovárna (Čeladná 724, Čeladná) je krásně zrekonstruovaná i vybavená, nabízí sortiment místních dobrot, jako jsou medy, marmelády a sirupy z nedalekého okolí, ale díky spolupráci s pražskou Prosekárnou také nebývale širokou nabídku prosecca, které se vám někde v horské chatě ještě bude hodit. Mají tam báječné povidlové i ovocné koláče a výběrovou i italskou kávu. Příprava kávy má ještě mezery, ale díky vší té kráse kolem se dá snadno přimhouřit oko.
Šéfkuchař La Veranda David: Mými inspektory jsou hosté
Skromnější verzí toho dobrého, co okolní hory nabízejí, najdete v Rekovicích (Trojanovice 2, Trojanovice). Samotná budova hotelu je docela úkaz. Nádherná citlivá architektura zasazená do kopců nedaleko frenštátských skokanských můstků je zajímavá tím, že se o ni postarala obec. Hotel i jeho restaurace jsou obecní a fungují překvapivě dobře. Ceny jsou mírné, takže si návštěvu mohou dovolit i místní. Na menu najdete potoční pstruhy od pana Halamíčka z Rožnova, vyzrálé hovězí od pana Tichého z Háje ve Slezsku i pohanku ze mlýna pana Šmajstrly. Určitě si dejte bramborové placky s borůvkami!
Povinnou výletní destinací je Štramberk. Malé město, jehož dominantou je hradní věž Trúba, je krásné. Důvodem návštěvy však není obdiv opečovávané obce, ale „Štramberské uši“. Kornoutky z perníkového těsta připomínající lidské uši, které podle pověsti našli v roce 1241 Štramberčané v pytlích poražených Tatarů, se pečou a ručně rolují v několika místních pekárnách a nesou známku chráněného zeměpisného označení. Balíček deseti uší stojí kolem 30 Kč, takže si udělejte bojovku, projděte všechny pekárny a zhodnoťte, kde je mají nejlepší. Mým tajným tipem jsou Štramberské uši naší babičky (Náměstí 10, Štramberk), kde se můžete podívat na celý proces výroby a ucho ochutnat ještě teplé. Otevřeno mají i o víkendech.
Z food blogu Kláry Donathové dále čtěte:
