Ze dnes zveřejněných statistik se budoucnost neluští o moc snáz než starým Keltům šťouráním v králičích játrech. Když se podíváte na to, co přispívá k růstu HDP, pak ve fiskálně vzorné zemi by v téhle fázi cyklu byly nižší výdaje vlády na konečnou spotřebu, ale to je tak všechno.
V zemi s plnou zaměstnaností, slabšími populačními ročníky přicházejícími na trh práce, hodně tuhými pravidly pro dovoz pracovníků z ciziny a plně vytíženými kapacitami bude ekonomický růst záviset na tom, jak to bude s investicemi.
Deset let dlouhá časová řada neposkytuje úplně dobré vodítko v tom, „kdy to přijde“. Prudký zlom jako po Lehman Brothers ani nepřivolávejme, ale mimochodem fiskál v roce 2009 působil exemplárně proticyklicky (červená - výdaje na konečnou spotřebu vlády). Jestli přijde „něco zvenku“ i tentokrát (rizik je dost), pak adekvátní reakce na straně vlády by vyžadovala výdaje neškrtat a ideálně přidat na veřejných investicích.
Zdroj: ČSÚ
Bez vnějšího šoku zatím data neukazují nějaké totální domácí vyčerpání: investice dovedou kompenzovat klesající čistý vývoz a doufejme, že část z nich má a bude mít charakter substituce živé práce. Trochu stranou zájmu za daty Českého statistického úřadu zůstala bankovní statistika z ČNB za říjen, přitom právě v ní najdeme hned dva příznaky nějakého výrazného zpomalení.
Objem úvěrů na bydlení roste
Říjen 2018 byl prvním měsícem, v němž by měly banky při posuzování žadatelů o hypotéku respektovat doporučení ČNB. Ta se týkají poměru celkového dluhu či nákladů na dlužní službu k čistým příjmům žadatele. Pokles úvěrů na bydlení by se promítl do oslabení bytové výstavby. Tedy pokud by jej nekompenzovala masívní výstavba nájemních bytů financovaná developery, vládou nebo obcemi. Nic takového při rychlosti rozhodování ve veřejném sektoru nehrozí - přitom rychlejší stavební řízení nám bude možná brzo chybět.
Přečtěte si komentář o vývoji ekonomiky: Sýčkování na prosluněné stráni
Prozatím ale objem úvěrů na bydlení roste, i když žádným zázračným tempem - jejich objem se v říjnu 2018 zvýšil meziměsíčně o 0,9 %, dobíhají rozjednané obchody a lidé také zkoušejí využít ještě pořád nízkých úrokových sazeb u hypoték. K poklesu v následujících měsících ale dojde. Sazby porostou a také se ukáže, že opatření ČNB ve skutečnosti má zuby a dohled si na něm dá záležet. Banky jej proto budou respektovat, i kdyby nebylo zakotveno v zákoně (což ČNB chce).
Doporučuji cvičně aspoň levým okem sledovat (kromě konjunkturního průzkumu v Německu) bod zvratu, pokud jde o úvěry v selhání, u nichž mají dlužníci potíže se splácením. Ten se zatím drží u dna, s 3,5 % je nesrovnatelně nižší než například 9 % koncem roku 2010.
Exportérům sice pomáhá docela slabá koruna, ale na druhou stranu současná mzdová dynamika v přepočtu na eura nasazuje celému sektoru produkujícímu mezinárodně obchodované zboží a služby laťku hodně vysoko. Stačí si vzpomenout na „Rule of 70“: kdyby přepočtené eurové mzdy rostly o sedm procent ročně, pak se za deset let zdvojnásobí. Kdo nezvedne nejméně dvojnásobně produktivitu, uvidí to na maržích a ještě dříve mu utečou zaměstnanci.
Konec čtyřprocentních
Máme tady velkou populaci „čtyřprocentních“ firem, abych použil termín pana Ladislava Vernera, jemuž patří Soma Engineering z Lanškrouna, specializovaná na fajnovou strojařinu. Takhle říká firmám, které jsou šťastné z ubohé čtyřprocentní marže. Vlastní produkt a napojení na konečného uživatele nemají, jsou na samém konci subdodavatelského řetězce. Ty tohle tempo nepřežijí a to je druhá strana vysokých mezd.
