V Babišově případě není na místě hysterie. Jednak pro fungování země je podstatnější, že vykonává při svém trestním stíhání funkci premiéra, jednak mu jeho nová funkce tak nějak spadla do klína.
Podle pravidel oné rady má být jejím předsedou ten, kdo je oficiálně pověřen bojem s korupcí. A když odešel ministr spravedlnosti, nikdo jiný pověřen nebyl. Ale podívejme se na to z druhé strany. Pokud bychom měli čistého premiéra, prošlo by vládě, že protikorupční radu vede trestně stíhaná osoba? Těžko. Nota bene v době, kdy kabinet opouštějí ministři kvůli trapnému opisování diplomových prací, což je oproti trestnímu stíhání za dotační podvod opravdu slabý lipový čajík.
Čtěte také: Babišova největší prohra. Agrofert definitivně vzdal boj s Poláky o 20 miliard
Je tedy zřejmé, že spíše než bezpečnostní riziko je Babišova nová funkce zprávou o stavu země a časech, které s jeho příchodem nastaly. Tedy éry autokracie, klientelismu a popření principů slušnosti. Ještě smutnější je, že to Babiš nedokáže vidět. Sám před sebou je pořád bojovníkem proti korupci, proti kterému se všichni spikli, a tak je potřeba dočasně některé drobnosti (třeba trestní stíhání) přehlédnout. Řekněme si upřímně, že tohle je vidění světa nemocného člověka.
Pak je tu ale ještě jiná varianta. Boj proti korupci je jen marketingový tah, Babišovi je úplně ukradený, a tak prostě některé detaily nerozlišuje. Tohle asi sedí víc. A možná bude muset sedět pár let i on, aby si podobně jako Abagnale svůj cit reálně vytříbil. Pak by měl šanci být nejlepším šéfem protikorupční rady v historii.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
Kalousek kontra Pospíšil
Ano, leštíme kandidátku
Vláda jako z betonu
Lekce z češtiny pro Angelu M.
Díky, Poche
Efekt topinkovače
Velkouzenář kontra malíř
Oškubat církve
Anatomie Karly Š.
Jedno zbytečné referendum
Chudý poslanec, voličova smrt
