Pět největších technologických firem indexu S&P 500 má větší hodnotu než 282 firem z konce téhož pětisetčlenného žebříčku. A bude hůř.
Zapomeňte na Thomase Pikettyho a jeho jedno procento obyvatel planety, jehož majetek je větší než - inu, než cokoli, co si dokážeme představit. Těchto horních sedmdesát milionů žije úplně jinde a úplně jinak než zbytek druhu homo sapiens. Pro běžného obyvatele planety mohou zrovna tak neexistovat. Daleko uchopitelnější představu o stavu věcí zprostředkuje následující graf.
Je řeč o hodnotě firem, které - na rozdíl od jejich majitelů a šéfů - důvěrně znáte. Na pravé straně grafu vidíte technologickou velkou pětku - Facebook, Amazon, Alphabet (de facto Google), Apple a Microsoft. Tyhle firmy figurují na čele indexu S&P 500, jenž sdružuje smetánku newyorské burzy (měřeno tržní kapitalizací jednotlivých firem).
Na levé straně grafu je zmatek. Jména „dolních“ 282 firem, podle řečeného kritéria na posledních 282 místech, zhusta ani nejsou k přečtení. Jejich hodnota je dohromady plus minus stejná jako celková hodnota velké pětky (těsně pod 4,1 bilionu dolarů).
Co s tím? Jsou ty velké firmy „moc drahé“, nebo ne? Poměr ceny akcií k výdělkům (P/E ratio), jenž může pomoci takovou otázku zodpovědět, je dnes zhruba 25:1 (za celý index). To není prachabsurdní; je to sice zhruba dvojnásobek hodnoty, kterou měl poměr P/E po většinu doby existence indexu, ale také už jsme se setkali s průměrnými valuacemi o poměru 40:1 a dokonce 74:1. A co se týče dominance vůči zbytku indexu, pak v půli šedesátých let se dvě firmy, AT&T a General Motors, podílely skoro 15 procenty na celkové hodnotě indexu.
Oč tedy jde? K tomu napomůže druhý graf. Ten znázorňuje, kolik lidí pracuje pro jak velké firmy. Vidíme, že od roku 1984 se počet lidí pracujících pro firmy o 20 a méně zaměstnancích (malé podniky, o jejichž podpoře mluví každý politik včetně těch, kteří nabízejí investiční pobídky obrům) snížil o více než čtyři procenta, kdežto počet lidí pracujících pro firmy o 10 000 zaměstnancích a více o téměř tolik stoupl.
Takže oněch pět molochů z prvního grafu je nejen disproporčně velkých (a mocných) ve vztahu ke zbytku S&P 500; celý index S&P 500 je stále mocnější vůči zbytku světa, pokud tedy za zbytek světa považujeme pro účel debaty americkou ekonomiku. Čtenáři, který byl zvyklý čítat o vládě jedné strany, se tak nabízí pohled na vládu pěti firem; to máme tak akorát z louže pod okap.
Čtěte další komentáře Daniela Deyla:
