Evropská komise učinila první krok k zahájení řízení o nadměrném dluhu s Itálií. Poté, co před časem Italové reagovali na unijní požadavek přepracování populistického rozpočtu typicky apeninským vztyčením malíku a ukazováku směrem k Bruselu, se dalo těžko čekat něco jiného. A my euroskeptici můžeme s pobavením sledovat, co se bude dít.
Čeká nás totiž pěkně zábavná komedie, u níž se nebudou bavit jen jedinci angažovaní ve společné evropské měně. Zdá se být zcela betonovým faktem, že s bizarní sestavou současné italské vlády nikdo nehne a nějaká pokuta už vůbec ne.
Zastavení čerpání evropských fondů pak může vést jen k předčasným volbám, v nichž současné vládní strany dosáhnou kimirsenovského výsledku. Takže do toho Juncker nepůjde, ani kdyby mu zemanovská viróza přerostla do zápalu plic. A kdyby přece jen, tak ho Merkelová s Macronem bleskově pošlou někam na uzavřený pavilón.
Akademik populista Mastruzzo: Musíme situaci vyhrotit
Jestli se něco stane, tak propad ratingu italských dluhů hluboko do spekulačního pásma a věřitelé typu penzijních fondů a bank se budou italských bondů zbavovat se ztrátami pro své klienty a jako obvykle za pomoci daňových poplatníků. To vytvoří ideální prostor pro spekulativní investory, kterým je jasné, že když přestanou platit Italové, začnou ty papírky proplácet Němci prostřednictvím nákupů ECB, a to včetně zcela nemravných úrokových výnosů.
Říkat takovým investicím morální hazard je prudký eufemismus. V Česku se tomu říká „pustit eráru žilou“. Euro je totiž třeba zachránit za každou cenu, jak ne tak dávno pravil guvernér ECB Mario Draghi, a kdo tu cenu platí, se ve slušné evropské společnosti nesluší ptát. Nutno dodat, že Italům ta vzpoura projde, ale pomůže jim to zhruba tak jako Řekům, tedy vůbec. Fakt dobrej klub, ta eurozóna.
