Vypadá to jako festival bláznivých nápadů, ale bohužel je to realita. Vedle 75procentní slevy na jízdenky pro studenty a důchodce, která platí od září, a vedle nižší daně na pivo či řezané květiny, kterou tlačí vláda sněmovnou, se zrodil nápad na obědy zdarma pro děti ve školkách a školách. Levnější jízdenky stojí šest miliard ročně, obědy mají stát také tolik. A je tu i řešení, kde na obědy vzít peníze. Mají je zaplatit banky a telefonní operátoři ve formě speciální daně.
Vládní koalice nenapsala do svého programového prohlášení zavedení sektorové daně. Přesto ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) s tímhle tématem přišla a ukázala na telefonní operátory a banky. Zejména ve Fio bance, která úvěruje její zadluženou partaj, si tu zprávu jistě vyslechli s nadšením.
Maláčová chce najít šest miliard, kterými by naplnila hladová dětská bříška, ale spoustu věcí o sektorové dani jí ještě asi nikdo nevysvětlil. Úplně na začátku je důležité říct, že vláda už podobných populistických udiček hodila dost a že končící dobrá rozpočtová léta je potřeba využít spíše k vytváření rezerv a rozumným investicím. Nikoliv k projídání, doslova k projídání.
Ministryně ani neodůvodnila, proč mají mít nárok na jídlo zdarma všechny děti, včetně těch z bohatých rodin. Proti jídlu pro děti ze slabších rodin nemůže říct nikdo nic, ale jídlo pro všechny? Mimochodem, děti ze slabších rodin nároky na školní obědy zdarma mají už teď, Evropa na to Česku přispívá stovkami milionů korun.
Pravý důvod onoho nápadu není nutné dlouho hledat. Sociální demokracie už v agónii na hraně volitelnosti do sněmovny neví, kde by sehnala voliče. Nabízí se tu paralela k mumii jménem US–DEU, jež kdysi lanařila v Praze na Letné uživatele marihuany slibem legalizace. Taky to nezabralo.
Jeden z posledních nápadů ČSSD jak aktivizovat své bývalé voliče s sebou ale nese krok, který voliče také dost možná poškodí. Řeč je o oné sektorové dani. Speciálně zdanit z většiny zahraniční investory totiž znamená dát signál všem ostatním, ať tu raději neinvestují. Bez investic nejsou pracovní místa, bez nich práce a tak dále.
Navíc natřít banky je dost citlivé, protože právě jejich půjčky jsou motorem růstu ekonomiky. Když jsou banky nuceny chovat se přehnaně opatrně, nejsou půjčky, a tedy ani růst. Vzpomeňte na krizová léta. A když není růst, není práce a tak dále. Ano, teď ještě ekonomika šlape dobře, ale vláda nikdy nečiní rozhodnutí na pár měsíců, nýbrž zásah na roky dopředu. Následná recese může být o to horší.
Také myslet si, že banky či telefonní operátoři si dobrovolně ukrojí ze zisků státní sektorovou daň v plné výši, by bylo mylné. Na dražších produktech, tedy volání, datech nebo bankovních poplatcích a úrocích, si všichni rodiče ty obědy stejně zaplatí. Sektorová daň je zkrátka z dlouhodobého hlediska kontraproduktivní krok.
Objevil se také nápad, že Maláčová vytáhla téma obědů schválně, aby pomohla Andreji Babišovi. Tohle téma je totiž s prominutím tak pitomé, že má potenciál odtáhnout pozornost veřejnosti od kauzy Čapího hnízda a úklidu duševně nemocného syna na Krym. Ale teorii o dohodě ANO x ČSSD není radno věřit. Sociální demokracie by nepomáhala straně, která jí odlákala skoro všechny voliče. Tohle je ryzí otisk myšlenkového procesu v ČSSD, který spadl Babišovi do klína. Kolikátý už, se ani nedá spočítat.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
