Zvláštní atmosféra vládne v politice po několik posledních týdnů a situace se stává stále nepřehlednější. Události minulého týdne kolem komunistického poslance Ondráčka ukazují, že Andrej Babiš má možná nějaký plán, ale tak nějak ho neumí uvést v život.
Ondráček je pro něj jedna velká blamáž. Tak velká, jakou dosud nezažil. Hned po volbách uzavřelo ANO s komunisty a Okamurou dohodu o trafikách ve sněmovně a bylo jasné, že Ondráček, osoba opravdu hodně nepřijatelná pro velkou část české veřejnosti, získá významnou funkci týkající se bezpečnosti státu, což je extrémně citlivá otázka. Babiš a Faltýnek, který celou záležitost úřaduje, to přijali se zcela nulovou empatií. Evidentně je nenapadlo, že by z toho mohl být nějaký významný problém ani poté, co Ondráček opakovaně na post šéfa komise pro kontrolu GIBS neprošel.
Bureše do koše
A on z toho nakonec problém byl. A ne malý. Ty tisíce lidí v ulicích velkých měst po celé republice, kteří křičí „Bureše do koše“, volební preference rozhodně nezvedají, a naopak se ukazuje, že opoziční strany mohou získat silnější podporu, než se dosud zdálo. Podstatnější je ale akutní problém, kterým je Babišova prohra, protože Ondráček nakonec musel rezignovat.
Čtěte také:
Bullshit Bulgaria aneb Za koho kope Babiš?
To, že se hlasování o Ondráčkovi nezúčastnil a na poslední chvíli začal vykřikovat, že ho v komisi pro GIBS nechce, na tom nic nezmění. Výsledkem je jen roztržka s komunisty, na nichž Babišovo vládnutí stojí a má stát i v budoucnu. Ne že by si to Filip a spol. s podporou vlády ANO nějak zásadně rozmysleli. Jednou zvolili taktiku, že po prohraných volbách své mandáty alespoň slušně zobchodují, a toho se budou držet. Jen ta požadovaná cena vzroste. Bezvýznamné není asi ani to, že Babiš bude k uklidnění komunistů potřebovat přímluvu prezidenta Zemana.
Spolu s tím, jak babišovci nakonec museli podržet i Okamuru ve vedení sněmovny, bude čím dál jasnější, že nějaké hrátky se sociálními demokraty na vládní koalici nezávislou na partajích, s nimiž se do salonu moc chodit nesluší, jsou marné. A to nemluvíme o tom, že mezi poslanci ČSSD není zrovna moc takových, kterým se chce dělat Babišovi s Filipem a Okamurou rákosovou sukýnku. Navíc v případě Ondráčka se stalo ještě cosi, na co nejsme zvyklí. Někteří poslanci ANO začali brblat. Sice potichu, ale i tak je to změna.
Za vším hledej čápa
Navíc ale Babiš narazil ještě v druhém a pro něj daleko podstatnějším případě, než je nějaká mlátička v parlamentní komisi. Jeho pokus zbavit se šéfa GIBS Murína způsobem, jakým je zvyklý vyhazovat nějakého manažera z Dezy, nevyšel. Že potřebuje do této pozice posadit svého člověka, který zamete s policajty vyšetřujícími Čapí hnízdo, trčí z jeho postupu vůči Murínovi jako bílé ponožky ze sandálů.
Čtěte komentář Ondřeje Stratilíka:
Svatý Mlátička, patron výsluhářů
Nyní ho může skandalizovat, jak chce, ale když se plukovník zapře za futra, tak ho, pokud mu nebude prokázán trestný čin, z kanceláře nikdo nedostane. A po zkušenosti s Ondráčkem by snad premiér mohl pochopit, že určité věci v politice se nedají řešit jako ve firmě. To je další prohra a pro Andreje velmi a velmi podstatná.
Takže v posledních dvou týdnech nejenže nepohnul se svým osobním a rodinným problémem ani o píď, ale ještě rozvrtal dosud spolehlivě fungující politická spojenectví a vyvolal neklid v ulicích. To vše nevypadá jako cesta k rychlému získání většinové podpory pro menšinovou vládu ANO. Možná se ještě budeme všichni divit.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
Andrej Budovatel
Ukrást stát jako firmu
Berní oko tě vidí
Práskač v Sofii
Se skandálem
Ejdž ár Andrej
Strach z referenda
Soumrak nad babstapem
Zase ty daně
