Oživení hudebních cen Anděl pomůže přehlížené části zábavního průmyslu. I přes řadu přešlapů, které si úterní ceremoniál přichystal.
Nutno říct, že ten slavnostní večer nezačal úplně nejlíp. V roli moderátora se objevil profesionální konferenciér Libor Bouček, kterého si už bez mikrofonu nedokáže představit téměř nikdo. Navrch se hned divákovi vyjevily vzpomínky na jeho léta strávená moderováním naprosto nerelevantních Českých slavíků. A když pak začal mluvit něco o soutěži Eurovize, jeden by nejradši vypnul televizi.
Naštěstí se ale vyplatilo vydržet. Bouček - který dostal jen minimum prostoru a neprotestoval - dobře pochopil, že úterní večer patří hudbě. Diváci u televizí tak měli konečně po dlouhé době šanci slyšet, v jaké formě je současná česká muzika, již neuslyší na Impulsu ani na Frekvenci 1.
Doby, kdy Andělům potřísnili křídla prvoplánoví Nightwork anebo ještě hůř hospodští Kabáti - nic proti nim, ale pro tyhle kapely je tu Český slavík - jsou naštěstí pryč. Osvěžená Akademie populární hudby ukázala jinou cestu. Nemluvím teď o situaci, kdy do kategorie Objev zcela nepochopitelně nominovala minimálně pět let existující taneční úderku Mydy Rabycad. Na mysli mám ty chvíle, kdy pódium a ukázky nominovaných patřily projektům zdaleka přesahujícím úroveň českého mainstreamu. Že mezi ně patří i stále neskutečně nakopnutí J.A.R., je jiné téma.
Samozřejmě že tu byly momenty, kdy si člověk chtě nechtě připomenul éru, v níž si Anděly k obrazu svému zdeformoval principál Lešek Wronka a dával maximum prostoru “své” slezské a moravské klice. Letos se ta promarněná léta připomenula s Ewou Farnou a Davidem Stypkou.
Celkově ale andělský ceremoniál udělal pro českou hudbu tolik, co už dlouho nic. Netuším, kolik lidí si hned po přenosu objednalo alba oceněných nebo začalo shánět vstupenky na jejich koncerty a festivaly. Zřejmé je ale to, že podobnou reklamu v hlavním televizním vysílacím čase neměla kvalitní česká muzika už několik let.
Nikdo u obrazovky nepotřeboval dlouhou koumat, aby pochopil, že český pop nejsou jen Chinaski, a že stačí trochu hledání, aby i v katalozích tuzemských labelů našel takovou hudbu, již třeba marně hledá na zahraničních webech.
A když jsme u těch Chinaski - na jejich frontmana Michala Malátného byl během večera nejsmutnější pohled. Především ve srovnání s J.A.R., kteří také vznikli na konci 80. let. Zatímco ale z jednotky akademického rapu kolem Romana Holého a Oty Klempíře sálá čerstvá energie, což nejlépe potvrzuje loňská deska Eskalace dobra, Malátný promeškal už několik příležitostí, kdy s grácií skončit. Jeho o dvě generace mladší spoluhráči spíš jen zdůrazňují vyčpělost kapely.
Malátného Chinaski určitě nebudou mít problém uspět v Českém slavíkovi. Což je mimochodem jeden z hlavních argumentů, proč si hýčkat oživené Anděly.
