O podnikatelských nápadech Elona Muska si můžete myslet, co chcete, ale všichni se shodnou na tom, že jeho projekty nepostrádají vizionářský náboj. Přitom posledním jeho impulzem může být cosi tak banálního jako dopravní zácpa. Jednoho sobotního dopoledne loni v prosinci v ní Musk uvízl v Los Angeles a hned zatvítoval, jak svůj vztek promění v revoluci v tunelování. Pár měsíců nato už měl na pozemcích jeho firmy SpaceX v Hawthornu ojetého „krtka“: obrovský razicí štít, který předtím sloužil při výstavbě kanalizačních štol v kalifornském městě Sunnyvale.
Základní idea je jednoduchá. V zahuštěných aglomeracích s vysokými cenami pozemků a široce sdíleným povědomím, že zrovna ve vašem sousedství infrastrukturní projekt nevznikne ani náhodou, se nestaví ani snadno, ani rychle a hlavně ne levně. Výsledkem jsou zácpy a v podstatě neřešitelné problémy. Než se zhlédnout v létajících autech, je Muskovo zkoumání způsobů, jak zlevnit a zrychlit ražbu tunelů pod zemí, v podstatě vrcholně racionální úvaha.
Inovace přitom nemusí spočívat jen v technologii, ale i v obchodním modelu. Když typická konstrukce smlouvy spočívá v tom, že dodavatel nenese riziko vícenákladů, není divu, že průměrné náklady na stavbu mostů nebo tunelů, jak zjistil jeden chytrý profesor z Oxfordu, se přešvihnou o třetinu a výstavba o pětinu oproti plánu.
Regionální fikce
Na Amazonu se dá koupit knížka profesora Daniela Albalateho z Univerzity v Barceloně The Economics and Politics of High Speed Rail, která se nezabývá ničím jiným než empirickým ekonomickým hodnocením vysokorychlostních tratí v zemích, kde je skutečně postavili. Pro ty, kteří by rádi stavěli, je to vynikajícím způsobem investovaných pětatřicet dolarů. Podstatné zjištění je, že ekonomických debaklů je o dost víc než projektů, které potvrzují očekávané přínosy.
Dráha ze zlata. Jak bude fungovat vysokorychlostní železnice za stovky miliard?
Například se často zmiňuje přínos pro regionální rozvoj celých oblastí poté, co jsou spojeny s ekonomickými metropolemi. Za více než půlstoletí provozu se japonský šinkansen na hlavním koridoru mezi Tokiem a Ósakou zaplatil několikrát, ale fakticky slouží jako dodavatel pracovní síly do tokijské aglomerace, největší na světě.
Obdobně počet pasažérů do Paříže se po otevření větve TGV Rhône–Alpes zvýšil o 144 procent, zatímco v opačném směru jen o 54 procent. Profesor Albalate považuje politicky atraktivní argument o přínosech pro regionální rozvoj za fikci, když dynamické metropole fungují jako vysavače ekonomické aktivity, která se dřív odehrávala uvnitř regionů. Místo konvergence máte další odpoutávání, počátečním nadějím navzdory.
Naše ctižádostivá duše
Španělsko má po Číně nejdelší síť vysokorychlostních tratí na světě, ta ovšem byla vědomě a úmyslně postavena jako koncentrická, propojující provincie s Madridem, a obří investiční a provozní náklady v podstatě vytvořily závislost na rozpočtových subvencích, protože z vlastních příjmů se nezaplatí ani náhodou.
Vysokorychlostní železnice v Česku? Cena 650 miliard, termín v nedohlednu
„Stanovení míry preference finančních přínosů projektu a přínosů společenských (rozvoj regionálních center, nová úroveň veřejné dopravy jako celku)“, to je doporučení autorů české technicko-provozní studie k vysokorychlostním tratím. „Nenechte se svést představou modernosti VRT a dělejte hodnocení nákladů a přínosů poctivě,“ říká profesor Albalate. Vidí z Barcelony až na dno našich ctižádostivých duší.
Zase na druhé straně, nač stahovat kalhoty, když k brodu ještě daleko. Než my kopneme do země, Elon Musk něco pořádného vymyslí.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
Český fiskál aneb přetahovaná o body
Kde je Kurz? A kdo bude posílat do Pekingu zdravici příště?
