Rozhodnutí Ústavního soudu v Brně o zdanění církevních restitucí mohlo jen těžko někoho překvapit. Zákon protlačený sněmovnou pozoruhodnou populistickou směskou komunistů, ANO, sociálních demokratů a okamurovců byl tak očividně v rozporu s elementárními principy právního státu, že neměl šanci. Vědět to nakonec musel i Vojtěch Filip, který má právnické vzdělání.
Souhlasíte se zrušením zdanění náhrad z církevních restitucí Ústavním soudem?
Reakce soudci zpráskaných politiků jsou proto nyní spíše úsměvné. Obzvlášť slova Andreje Babiše o tom, že příjmy se prostě mají danit, vyloženě pobaví, když naprostou většinu jeho současných oficiálních příjmů činí úroky z nedaněných korunových dluhopisů. Nehledě na to, že jako podnikatel by měl vědět, že existuje jistý významový rozdíl mezi příjmem a náhradou, která se fakt nedaní nikde na světě. Ale na to u soudu ani nedošlo. Stačila skutečnost, že stát nehodlal dodržet uzavřenou smlouvu s církvemi a jednostranně chtěl snížit svůj závazek ze smlouvy vyplývající, a to ještě ke všemu zpětně, což skutečně do civilizované společnosti nepatří a patřit nemůže. Jakkoli si někteří naši nejmenovaní podnikatelé myslí, že budou dodržovat jen ty smlouvy, které jsou pro ně výhodné. Terče mnoha let trvajícího akvizičního tažení Agrofertu o tom vědí své.
Proč se do tak nesmyslné a předem prohrané akce tato partička pustila? Dalo by se tomu říkat politická slepota. Od začátku šlo o komunistickou agendu, na níž chtěla KSČM jasně dokumentovat, že drží vládu pod krkem a má vliv na chod státu. Pro privátní byznys partajní věrchušky je to fajn, ale voliči? Ti sice v ateistickém Česku z velké části nemohou církve vystát, nicméně v praxi to nehodilo ani promile preferencí a KSČM se propadá stále blíže k nesmlouvavé pětiprocentní hranici.
Nutno podotknout, že pokud tuto hru na antiklerikální voliče zkoušeli hrát zbývající strany, dopadly úplně stejně. Voliče toto téma prostě už dávno nezajímá. Je to pro ně jen přebojování dávno vybojovaných válek.
Vracení zkonfiskovaného majetku? Chceme se domluvit, říká lichtenštejnský princ Alois
V této politice mají největší zkušenosti socani. Zastropování důchodového věku Sobotkovou vládou, zrušení veškerých poplatků u lékaře či naposledy znovuzavedení karenční doby jim nepřinesly ani hlas. Zůstaly jen poškozené veřejné finance a podnikatelské prostředí a ČSSD pomalu pod hranicí volitelnosti.
To už nejsou politické chyby, to je docela obyčejná hloupost, když strana u moci nedokáže využít toho, že politické náklady na nepopulární, ale pro budoucnost velmi pozitivní opatření na sebe vzal její politický konkurent. Toto mimochodem dokázal mistrovsky Robert Fico a dosáhl velmi úctyhodného politického věku, než ho smetla vlna rozhořčení nad vraždou novináře Kuciaka.
Zarážející je snad jen to, že na této hlouposti participuje Andrej Babiš, který je politicky mnohem bystřejší než naši sociální demokraté. U veřejnosti to jen posiluje přesvědčení o jeho pevném spojení s komunisty, žádné nové hlasy mu to nepřinese a celkem zásadně to brání nějakému rozšiřování koaličního potenciálu, který bude po příštích volbách potřebovat velmi naléhavě.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
