Nic romantického v tom nehledejte, ale Alexandria Ocasio-Cortezová na svátého Valentýna jen zářila. „Máme důkaz, že ve Spojených státech pořád platí hlas lidského společenství víc než hlas nejbohatšího muže planety,“ hlásala. Novopečená ještě ne třicetiletá kongresmanka za stát New York, jež své politické přesvědčení popisuje jako demokratický socialismus a z níž překvapivé loňské volební vítězství přes noc udělalo nejvýraznější postavu Demokratické strany, slavila 14. února oznámení internetové maloobchodní firmy Amazon, že nebude na newyorském Long Islandu stavět své plánované druhé ústředí.
Ta zpráva zaskočila všechny. Přišla po více než ročním hledání, během něhož si Amazon nechal od desítek měst a aglomerací nabízet - u vidiny tisícovek dobře placených pracovních míst a miliardových místních daní - jednu laskavost za druhou. Starosta města New York Bill de Blasio a guvernér stejnojmenného státu Andrew Cuomo lobbovali úspěšně: nejbohatší muž planety Jeff Bezos, jinak zakladatel, největší akcionář a CEO Amazonu, si spolu s kolegy v nejužším vedení firmy vybral Long Island jako jednu ze dvou nových firemních adres.
Po několika týdnech však Bezos a spol. otočili. Že prý firma nemá zapotřebí fungovat „v tak nepřátelském prostředí“, že klidně může mít namísto tří ústředí jen dvě (staré v Seattlu na západním pobřeží, nové ve Virginii) a že tedy nechá New York New Yorkem. Místní lidé si oddechli, že budou muset platit jenom dosavadní nestoudně vysoké nájmy namísto již očekávaných dvojnásobných, zatímco starosta de Blasio a guvernér Cuomo vzteky divže nedostali psotník.
Bezos fandí očkování: Amazon Prime přestal nabízet filmy o škodlivosti vakcín
O vznik onoho nepřátelského prostředí se největší měrou zasloužila právě Ocasio-Cortezová. Spolu s několika dalšími místními politiky, aktivisty, dobrovolníky a podobnými lidmi chodila ode dveří ke dveřím a od kamery ke kameře, aby brojila proti Amazonu.
Tři miliardy
Ne že by neexistovaly dobré důvody, proč Amazon v sousedství nechtít. Kromě zmíněných cen nemovitostí si lze představit, že někdo nechce strávit pět let na staveništi, aby pak mohl dožít v menší verzi Silicon Valley - v obležení milionů tun železobetonu, skla a zbohatlíků-ajťáků s jejich raw stravou a libovolným množstvím pohlaví.
Slečna Ocasio-Cortezová však argumentovala jinak. „Město New York chce Amazonu dát tři miliardy dolarů na daňových úlevách,“ bouřila, „já si myslím, že by bylo lepší dát ty peníze na nové školy a nemocnice.“ To je ekonomický nesmysl zjevný i jejím kolegům z progresivního křídla Demokratické strany, jako je starosta de Blasio. „Neexistuje žádná hromada peněz, ze kterých bych uloupl tři giga a dal je přes stůl Jeffu Bezosovi,“ hájil se v televizi CNBC, „ty tři miliardy jsou daňové úlevy za následující čtvrtstoletí, během něhož bude předpokládaný daňový příjem čítat sedmadvacet miliard dolarů.“ Ale kam s tím na Ocasio-Cortezovou - bez ohledu na červený diplom, jejž si odnesla ze studia ekonomie na Boston University.
To máme jeden výjev ze života technologických megakorporací. Druhý se zhruba touž dobou odehrával o šest a půl tisíce kilometrů východněji, u berlínského oblastního soudu. Na stole mu ležela žaloba od VZVB, což je federace organizací na ochranu spotřebitelů na chování jiného technomamuta, Facebooku. Jmenovitě nešlo žalobcům pod nos, že FB tajně špicluje své uživatele, aby jejich data mohl prodávat svým klientům, inzerentům.
Konkrétně jde o to, že aplikace FB umně ukrývá nastavení toho, co sdílíte s kým, pod nepřehlednou vrstvu klikání a swipování (ejhle, jak smartphony obohatily češtinu o nový půvabný výraz!). Pokud přímo nevíte, po čem jdete, nikdy se toho nedopátráte, zejména jste-li teenager a v momentě uchopení přístroje se vaše IQ snižuje na polovic. (To je mimochodem jen malá nadsázka, říká stále více studií. Poslední taková je z Jižní Koreje, která tvrdí, že používání smartphonů posiluje dispozice k úzkostným stavům a depresím.) A pokud nastavení nezměníte, sdílíte údaje - nejen o své poloze, ale také o tom, jakou držíte dietu, do jakého stadia se dostaly vaše romantické plány ohledně spolužačky a kdovíco dalšího -s půlkou světa, aniž byste to vůbec tušili.
Německo na scéně
Berlínský soud rozhodl, že FB musí svá nastavení upravit. Samo o sobě by to pro Facebook byla jen nedůležitá otrava. Přes nové a nové skandály, jež se na řečenou sociální síť provalí poslední dva roky snad každý týden, inzerentů neubývá; za poslední loňské čtvrtletí ohlásil FB meziroční nárůst čistého zisku o 30 procent.
V Německu však firmě hrozí horší problém. Paralelně k žalobě spotřebitelských ochránců jí věnuje pozornost i Bundeskartellamt čili spolkový antimonopolní úřad - a ten Facebooku zakázal přiřazovat data uživatelů programů (v příslušném argotu „aplikací“) Instagram a Whatsapp k jejich facebookovým profilům. Tady je zle, protože celý vtip obchodního modelu Facebooku spočívá právě v kombinaci dat sebraných z různých platforem.
Nic z toho nehrozí bezprostředně. Facebook se samozřejmě bude v obou případech odvolávat a než vyšší instance rozhodnou, vejde v červnu v platnost nová úprava unijních pravidel o nakládání s daty online, která řečenou scénu opět o něco promění. Ale změna nálady je zjevná.
Když několik německých novin otisklo článek majitele Facebooku Marka Zuckerberga, v němž svůj obchodní model bránil, německá ministryně spravedlnosti Katarina Barleyová v Die Zeit opáčila, že „Zuckerberg nechápe, oč doopravdy jde“. Mezitím poradkyně spolkové vlády pro zneužívání dětí online Julia von Weinerová navrhla, aby používání smartphonů bylo povoleno až od 14 let věku.
Sociální přesycení. Facebooku a spol. v USA přestali přibývat uživatelé
Johannes-Wilhelm Rörig, tamní nezávislý komisař pro stejné hobby, s ní souhlasí. Týž den později se newyorská policie obořila na Google, že zveřejňuje místa dopravních kontrol. O den později pronikla do britských médií interní vládní zpráva, jež mluví o Facebooku jako o „digitálních gangsterech“.
Schizofrenní pozice
Vychází najevo, že velké technologické firmy se dostaly do zvláštní situace. Na jedné straně roste masová obliba jejich služeb, kdežto na druhé straně téměř stejně rychle sílí skepse regulátorů, úřadů a politiků. Napětí, jež tím vzniká, odkrývá několikavrstevná rizika.
Je-li řeč o největších technologických firmách, v jejich seznamu nikdy nechybí tři: Facebook, Amazon a Google. Obvykle v něm figuruje i Apple, řidčeji pak Microsoft nebo Netflix; strašně rády by byly častěji jmenovány Uber a Airbnb; zvláštní pozici má Tesla. Pro účely tohoto textu však první tři postačí.
Vůči každé z nich lze mít výhrady na mnoha frontách. Amazon likviduje veškerý maloobchod, ale jeho hlavní byznys je poskytování cloudových služeb státním úřadům. Vyhledávací algoritmus Googlu nejenže umí vyhledávat, nýbrž také de facto určovat, kdo na internetu existuje a kdo ne. Facebook nejen provozuje agresivní sociální síť, nýbrž jako korporátní entita je výsměchem všem principům slušného vycházení s akcionáři (Zuckerbergovy akcie nesou po deseti hlasech, ostatní maximálně po jednom). Kromě toho, i kdyby všechny zmíněné firmy byly vedeny bytostmi povýtce andělskými a nekonaly než ryzí dobro, leckomu by hýbalo žlučí už jen to, že jsou úspěšné, bohaté a americké. Není divu, že řady jejich kritiků jsou různorodé; bok po boku v nich stojí populisté zelení i rudí spolu s uvážlivým německým antimonopolním úřadem i půvabnou, ale dokonale pomatenou mladičkou americkou kongresmankou.
Vynecháme-li argumenty ze zvláštní školy (slečna Ocasio-Cortezová promine, ale chvíli bude středem pozornosti někdo jiný), dělí se kritika do tří hlavních proudů. První z nich má za to, že ony firmy jsou příliš velké a mocné a svého postavení zneužívají. Sem patří nejen Amazon se svým zmiňovaným druhým ústředím, nýbrž i sklon vyhýbat se zdanění (Apple, Amazon, Google) nebo mizerné podmínky pro zaměstnance (Amazon, Uber). To však jsou problémy dobře známé, bez přímé souvislosti s novátorskou podstatou zmíněných firem. Je jistě třeba zlořád tepat, ovšem v těchto případech bychom již měli mít příslušné tepací mechanismy dobře připravené.
Facebook, data a lži
Právě opačně je tomu v případě dvou zbývajících kritických proudů. Zhruba se věnují případům, kdy firma nedělá, co dělat má, a nedodržuje pravidla. Příkladem budiž takový Facebook Research Program, což je špiclovací nástroj, který Facebooku umožňuje monitorovat veškerou online aktivitu uživatelů, kteří na to za pár dolarů přistoupí (bez věkového omezení, tedy od 13 let).
„Hlavní věc je, že všichni, kdo byli programu účastni, o tom věděli a souhlasili se svou účastí v něm“ komentovala to Sheryl Sandbergová, výkonná ředitelka Facebooku, s vážnou tváří. Jak později vyšlo najevo, byla to prachsprostá lež: FRP monitoruje nejen ty lidi, kteří s tím vysloví souhlas, nýbrž i ty, s nimiž jsou oni svolní uživatelé po síti ve styku – a ti o tom ani nevědí, natož aby s tím museli souhlasit.
Facebook platil náctiletým za přístup k datům. Program po kritice přerušil
Kalkulovala Sandbergová s tím, že se v tom nikdo nevyzná a lež najevo nevyjde? Nebo s něčím jiným? Nevíme. Zato však víme, že v tom Facebook nejede sám. Podobný program - za podobným účelem - rozjel i Google pod jménem Screenwise Meter, jenž odměňoval dárkovými kartami uživatele, kteří jej nechali slídit. Na rozdíl od Facebooku však Google alespoň svůj špiclprogram nabízel jen lidem přes osmnáct let; co víc, Screenwise Meter nevyžadoval přístup k šifrovaným údajům.
To je vydatný problém, jejž umocňuje skutečnost, že klíčovým detailům těchto programů rozumějí jen specialisté. Však také rozruch okolo obou zmíněných kusů softwaru nerozvířily úřady nebo spotřebitelé, nýbrž konkurent Apple.
O nejčerstvější příklad tohoto jevu se nedávno postaral znovu Mark Zuckerberg. Během prvního březnového týdne vydal „nótu“ sepsanou omluvným tónem, v níž říká, že se jeho Facebook stane firmou „orientovanou na soukromí“. Konkrétní opatření v tom smyslu má vypadat tak, že spustí plné šifrování soukromých vzkazů - to jest tak, aby jejich obsah neuměl číst ani Facebook. Co to znamená pro dosavadní praxi, je dostatečně výmluvné samo o sobě.
Lajk pro chytrou horákyni!
Na první pohled je to skutečně ústupek. Čtete-li však pozorně, zjistíte, že Zuckerberg neříká nic o tom, že by jeho síť měla přestat špiclovat své uživatele, kombinovat jejich data sebraná na různých platformách a tak dále. Kdepak - namísto toho navrhuje hloubkovou integraci všech tří (či kolik jich Facebook má) služeb posílajících soukromé vzkazy. To by zaprvé posílilo dominantní pozici Facebooku na této scéně, zadruhé by to hodilo vidle do případné snahy politiků retroaktivně zrušit fúze s WhatsAppem a Instagramem (což mimochodem navrhuje například další populistka mezi uchazečkami o prezidentskou kandidaturu za Demokratickou stranu, Elizabeth Warrenová).
Kromě toho Zuckerberg v téže době dál pokračuje ve vývoji „služby“ Facebook Portal, jejímž základním rysem jsou kamery umístěné v interiérech uživatelů. A aby nic nechybělo, financuje vývoj přístroje, jenž by měl umět číst lidskou mysl. Jak dokonale to dnes lze zařídit, je druhá věc, ale je zřejmé, že ambice Zuckerbergovi nechybí. Člověk, jehož myšlenky umíte číst, si zašifrováním vzkazů mnoho nepomůže.
Prohřešků, které spadají do kategorií formální i obsahové zvůle, je nepočítaně jako v každém novém odvětví. Spadá sem třeba praxe Facebooku podstrkávat zpravodajství jednotlivým uživatelům na míru tak, aby u uživatelů vyvolalo co největší emoce (a aby dotyčný proto strávil na FB co nejvíce času, po který je mu možno servírovat reklamy). I k tomu se firma přiznala až poté, co tuto praxi vynesl na světlo její bývalý zaměstnanec. Spadá sem i možnost účinně ovlivňovat náladu vybraných segmentů voličstva nebo snadné šíření pornografie (to stojí za německými hlasy omezit přístup k chytrým telefonům věkem).
Lze očekávat, že moc technologických firem bude napřesrok před americkými prezidentskými volbami velkým tématem. Jestli to může vést k něčemu užitečnému, je otázka jiná.
Čtěte také:
11 věcí, které si budete chtít vymazat z Facebooku
Google porušuje GDPR, tvrdí studie. Dtest a další spotřebitelské organizace si na něj stěžují
Unie se shodla na směrnici o digitálním copyrightu. Má posílit práva tvůrců
Cenzura v Rusku: Google maže nepohodlné výsledky vyhledávání
