Hrubý domácí produkt je pod palbou kritiky už dosti dlouho. A to kvůli tomu, co měří, jak to měří a o čem vlastně vypovídá.
Dobře známá jsou témata, jako je poškozování životního prostředí, nebo nezapočítávání práce, která neprochází trhem (typicky péče o domácnost a děti). Pokud je v zemi navíc vysoká nerovnost, pak ukazatel HDP na hlavu toho o životní úrovni jedince věru moc nevypovídá. (V rámci tohoto článku nechávám stranou také to, že právě HDP je pro země typu Česka ukazatel s nižší vypovídací hodnotou, a to vzhledem k tomu, jak vypadá saldo zahraničních důchodů, které reflektuje dlouhodobé a vysoké odlivy zisků do zahraničí. Takže alespoň v rámci interních politických debat by se mohlo více pozornosti věnovat hrubému národnímu důchodu).
To ale není nic moc nového. V poslední době není HDP kritizován jen kvůli těmto výtkám, které daly vzniknout alternativním ekonomickým ukazatelům, například čistému ekonomickému blahobytu.
Špatné brýle, špatná data
Diana Coyleová z Univerzity v Manchesteru patří k těm, kteří se domnívají, že HDP není schopen dobře odrážet ekonomickou realitu. Kromě tak závažných otázek jako je celková (nejen ekologická) udržitelnost a téma distribuce příjmů, je tu přeměna ekonomiky směrem k digitalizaci. HDP podle Coyleová nedokáže dostatečně dobře zachytit tuto zásadní kvalitativní změnu ve fungování celé ekonomiky. Podobně jako je tomu u brýlí – to, co si nasadíme, vidíme. Se špatnými brýlemi HDP nevidíme možná to, co je důležité a věnujeme pozornost věcem, které si to ani nezaslouží.
Sama Coyleová se domnívá, že je možné lépe měřit služby i nehmotná aktiva, navrhuje také odstranit neproduktivní finanční aktivity. A je možné jít ještě dál – přestat považovat HDP za měřítko pokroku. Jenže: jakým jiným okem se pak na společnost dívat?
Čtěte: Česko vyspělejší než USA? Ekonomové našli náhradu za HDP
Jakožto i v jiných oblastech ekonomie, i zde v posledních letech (především po Velké recesi) zaznamenáváme řadu zajímavých pokusů o lepší porozumění tématům jako je prosperita, životní standard atd. Například Amartya Sen si myslí, že prosperita spočívá v tom, že lidé mají schopnosti potřebné k tomu vést život, který jim připadá smysluplný. Na základě toho by bylo vhodnější, jak se také domnívá Coyleová, měřit přístup k různým druhům aktiv – nejen finančního bohatství, ale také přírodního, infrastruktury, či lidského a sociálního kapitálu.
Index štěstí
Mezi indikátory, které někdy vyvolávají pobavený úsměv, patří také takzvaný index štěstí, který je možno najít ve Světové zprávě o štěstí (první vyšla v roce 2012). V té poslední (za roky 2014 - 2016), se autoři snaží vysvětlit nutně subjektivní vnímání pomocí šesti položek: HDP na hlavu (ano, je tam), spolu se zdravým věkem dožití, sociální podporou (tedy odpovědí na otázku: když se dostanete do problémů, je tu někdo/něco, na co se můžete spolehnout, že pomůže?), svobodou činit rozhodnutí, vnímáním korupce v dané zemi a také štědrostí (například pomocí charitě atd.). První desítka se dlouhodobě moc nemění: Norsko, Dánsko, Island, Švýcarsko, Finsko, Nizozemsko, Kanada, Nový Zéland, Austrálie, Švédsko.
Co o myšlence trvalého růstu říká slavný ekonomický historik? Čtěte:
Robert Skidelsky: Nekonečný růst je šílená myšlenka
V první desítce žebříčku dle míry štěstí najdeme země, které jsou vysoko i vzhledem k HDP na hlavu, ale rozhodně ne všechny. Takové Spojené státy si vedou v indexu štěstí hůře než v HDP, extrémním případem je pak Hong Kong s velmi vysokým HDP na hlavu, ale vysokým pocitem nespokojenosti až mizérie. V indexu štěstí je daleko za zeměmi jako je Guatemala nebo Uruguay.
Index štěstí je jistě možno vzhledem k metodice dotazování (a tedy nutné subjektivitě) a následné snaze vysvětlit získané údaje považovat spíše za určitý doplňkový pohled k důležité otázce kvality života. Jistě to ale neznamená, že můžeme jen tak dál pokračovat často v příliš jednostranném zaměření se na HDP na hlavu, aniž bychom brali v úvahu širší souvislosti, vpravdě celospolečenské. Téma nerovnosti patří bezesporu mezi ně. Hledání vhodného indikátoru pro měření životní úrovně tak pokračuje.
Otázka na závěr: Tipnete si, na jaké místě skončilo Česko v indexu štěstí (2014 - 2016) a na jakém v HDP na hlavu?
(V indexu štěstí si vedeme lépe, jsme na 23. místě, mezi Brazílií a Argentinou. V HDP na hlavu je to 41. pozice, mezi Portugalskem a Estonskem).
Ilona Švihlíková je ekonomka, vysokoškolská pedagožka a koordinátorka občanské iniciativy Alternativa Zdola, která mimo jiné promýšlí alternativní ekonomické systémy. Je autorkou knih „Globalizace a krize“, „Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci“ a „Jak jsme se stali kolonií“.
Od Ilony Švihlíkové dále čtěte:
Kdo sesadí z trůnu americký dolar? Čínský jüan, nebo SDR?
Sankce, kam se podíváš
Renta jako rozšiřující se patologie
