Menu Zavřít

Jak Francouzi dvakrát narazili

25. 10. 2017
Autor: Euro.cz

Čerstvá, energická, telegenická politická elita Macronovy Francie vyrazila minulý týden do světa. Už je zpátky v nezáviděníhodné pozici: s nadvakrát natlučenou fasádou.

Jak přesně se řekne francouzsky diplomatický výprask? Překladů je několik, ale nejčerstvěji se člověku dere na mysl výraz „Bruno Le Maire“, což bylo dosud pouze jméno nového francouzského ministra pro ekonomiku.

Le Maire se až do minulého týdne hlasitě a celkem pochopitelně dožadoval změny ve způsobu, jímž americké technologické firmy daní své evropské zisky. Status quo je takový, že Applacebooglezon nechce platit daně například právě ve Francii, kde sazba činí 33,3 procenta, pročež své tržby stáhne přes kanál do Irska.

Tam sice nominálně platí třináctiprocentní sazba, ale pro giganty reálně jen sazba jednociferná. Zbytek hotovosti si dávají pod polštář (možná se dnes říká „pod cloud“) a licitují s Trumpovou administrativou o podmínky repatriace. Když to bude ještě výhodnější, milostivě budou své zisky deklarovat v Americe; když ne, Irsko je pořád fajn.

Daň z obratu

Někomu se to líbí, protože to znamená pěkný příklad daňové soutěže mezi zeměmi. Někomu se to nelíbí, protože je to absurdní. Oba názory mají své příznivce a odpůrce; Le Maire patří k těm, kteří považují status quo za špatný. Pomohl proto vymyslet plán, že americké technologické firmy budou v Evropě platit daň z obratu, nikoli ze zisku.


K tématu čtěte:

Evropská komise žaluje Irsko kvůli daňovým výhodám pro Apple

Neoprávněné daňové výhody. Amazon musí v Lucembursku doplatit miliardy

 Dron Amazonu


S tímhle nápadem taky odjel minulý týden do Washingtonu v čele evropské delegace, co že na to řeknou lidé z Trumpovy administrativy. (Abychom nezapomněli - Trumpova administrativa je ten mančaft, jehož velitel v noci volá svému bezpečnostnímu poradci, aby se přeptal, jestli je pro Ameriku dobrý silný, nebo slabý dolar.)

Přijde tedy ratlík za rotvajlerem, který si brousí zuby na řízek. „Hele, rotvajlere, ty chceš teď sežrat tenhle fillet mignon; já mám ale jiný nápad: co kdybychom si ho rozdělili napolovic a sežrali napůl, chápej - já pán, ty pán?“

Rotvajler na sebe vzal podobu Steva Mnuchina, Trumpova ministra financí. Nenechal Le Maira na pochybách o tom, kdo že ten steak dostane. Ušklíbl se a řekl: „Myslím, že to není dobrý nápad.“ „Merde,“ pomyslí si ratlík, nasedne do letadla a s nostalgickou myšlenkou na ten pěkný kousek masa odkvačí zpátky. „Myslíme si, že vlastně není třeba danit obrat; je to jen jedna z mnoha možností, které jsou na stole,“ řekl Le Maire doopravdy.

Příliš uspěchané?

Ve chvíli, kdy ministr hospodářství letěl přes oceán zpátky, se jeho šéf Emmanuel Macron chystal do Bruselu, aby tamním zkostnatělým strukturám vysvětlil, že se v ničem moc nevyznají, zejména pak ne v mezinárodním obchodu. Začal debatu na téma neúčinnosti obchodních smluv a dohod, jež unie prostřednictvím Evropské komise uzavírá, a prohlásil, že se s jejich uzavíráním zbytečně spěchá.

Naneštěstí u stolu seděl i šéf komise Jean-Claude Juncker, který si na dohodách o volném obchodu obzvlášť zakládá (už proto, že mnoho jiného důležitého dělat nemůže). Popravdě řečeno, mnoho si z Macrona nedělal. Nějakou půlhodinku po Macronově výstupu už říkal novinářům, že je to dobré, protože „dohoda s jihoamerickým blokem Mercosur bude nejspíš hotová do konce roku“.

FIN25

„Merde,“ pomyslel si nejspíš Macron. Z jeho čerstvého větru elegantní, telegenické ekonomické politiky budoucnosti do nedělního večera mnoho nezbylo.

Přečtěte si další komentáře autora:

Vláda natvrdlé ruky

Jak se řekne keťas anglicky aneb Byznys jménem Irma

Raketové motory do KLDR? My nic, tvrdí Kyjev - ale nepřímých důkazů přibývá

Kudy vede ruská cesta na americký ropný trh? Přes venezuelský dluh


  • Našli jste v článku chybu?