Severokorejský vůdce zřejmě otipoval Donalda Trumpa lépe než americký prezident jeho. Ať už projekt jeho schůzky s Trumpem dopadne jakkoli, KLDR jím může jen získat. Američané mají naopak jen malou šanci, že celý poprask kolem jednání jejich pozici v Asii nezhorší.
Příběh setkání dvou nejnevypočitatelnějších politických vůdců dnešního světa má dosud za sebou teprve prolog, ale už poskytuje užitečný vhled do způsobu vlády Donalda Trumpa a do jisté míry i Kim Čong-una. V obou případech jistě je co sledovat. Lze také odhadovat, jak takový projekt může skončit - a Spojené státy z toho nevycházejí dobře.
Celá story začala, alespoň pro oko veřejnosti, na Nový rok, kdy Kim navrhl vytvoření společného korejského týmu. Z nějakého důvodu - jejž neznáme, protože o vnitřní situaci ve vedení KLDR nemáme prakticky žádné informace - se Kimovi právě tou dobou hodilo vstoupit do fáze konstruktivní spolupráce, jež se pravidelně střídají s fázemi konfrontace. Olympijské hry jsou samozřejmě k mírovému gestu jako stvořené.
Soul, který směrem na sever pravidelně vysílá vstřícné šumy, nemohl - a podle všeho ani nechtěl – takovou nabídku odmítnout. Prezident Mun Če-In tedy poslal do Pchjongjangu své lidi, aby dohodli detaily. V půli února pak skutečně nastoupil celokorejský tým k zahajovacímu ceremoniálu.
Vyvolalo to mírný diplomatický poprask. Kimův plán byl zřejmě takový, že jeho sestra bude během her mluvit s veceprezidentem Pencem, nejvýše postaveným Američanem, který se na hry přijel podívat, a schůzku Trump-Kim dohodne.
Svědectví dezertéra: Pro raketového Kima pracuje armáda hackerů
Pence však zjevně dostal přísný brífink Severokorejce přehlížet. Nevstal proto, když Korejci kolem něho procházeli, čímž pro změnu vážně urazil domácí Jihokorejce. Trump proto na závěr her poslal do Koreje svoji dceru Ivanku, aby to nějak urovnala.
Mezitím Kimova sestra (kterou Pence na ceremoniálu odmítl pozdravit, ačkoli seděl v lóži vedle ní, předala Munovi dopis od bratra, v němž psal, že by se s prezidentem rád sešel. Mun na to odpověděl, že rád, ale že se těžko může nějak dvakrát angažovat, dokud Kim střílí raketami po zeměkouli napravo nalevo a sem tam si doma odpálí cvičnou atomovku. (Termín zábavná pyrotechnika musí v korejštině znít dvojznačně.)
Někdy tehdy vznikl plán, že Kim pošle přes jihokorejské diplomaty do Washingtonu vzkaz s neuvěřitelně konstruktivním návrhem. Je prý ochoten pozastavit, alespoň do schůzky, vlastní jaderné pokusy; chápe také, že pro Američany a Jihokorejce by bylo absurdní vzdát se společných vojenských cvičení.
A tady začíná typický trumpovský rock'n'roll. Americký prezident věděl, že k němu míří jihokorejská delegace, a že nejspíš bude řeč o schůzce s Kimem. Tolik také řekl svému ministru zahraničí Rexi Tillersonovi, který byl zrovna v Africe.
Korejci dorazili do Bílého domu již minulý čtvrtek, ale čekali, že je Trump přijme až v pátek. Když se však Trump dozvěděl, že už je má v baráku, nechal si je předvést rovnou. K překvapení všech na schůzce, která trvala sotva přes půl hodiny, se setkáním bez výhrad souhlasil - a že ať je co nejdříve, nejlépe v dubnu. Že by se napřed měl setkat Kim s jihokorejským prezidentem Munem? Oukej, tedy v květnu. A že ať to pan Čung Eui-jung hned dá všem na vědomost; rovnou tam, v Bílém domě. Reportérům číhajícím v předpokoji Oválné pracovny spadla čelist, když ze dveří vystrčil hlavu sám prezident a řekl zcela necharakteristicky, že za pár minut bude mít připraveno důležité prohlášení.
Přečtěte si také:
Luxusní tabák, delikatesy a sexuální otrokyně: tak si žije neomezený vládce Severní Koreje
Tak se po Bílém domě rozkřiklo, že se děje něco neobvyklého. John Kelly, de facto kancléř, přiběhl s očima navrch hlavy. V kanceláři Trumpova bezpečnostního poradce generála McMastera našel Čunga, jak na koleně sepisuje prohlášení. Že mu Trump nabídl, ať je přednese v zahradě Bílého domu, od toho pultíku, od kterého řečnívá sám.
Kellyho lidé měli jen minuty. Podařilo se jim přesvědčit Čunga, aby se spokojil s pultíkem na příjezdové cestě, odkud mluvívají hosté Bílého domu; zahrada je rezervována pro pana domácího. Zavolal někdo Tillersonovi? Ne. Ví o tom japonský premiér Šinzó Abe, nejdůležitější spojenec Washingtonu v oblasti? Taky ne. Než Čung dopsal, stihli Kelly a spol. přesvědčit Trumpa, že musí zavolat Abemu; Tillerson musel počkat.
Výsledkem prozatím je, že Trump Kimův návrh na schůzku přijímá a že detaily se doladí. Co to znamená?
Zdá se, že Kim dobře odhadl, jak s Trumpem jednat. Dejte mu vějičku, jež polechtá jeho ješitnost; za trochu pozornosti udělá cokoli. Kdokoli jiný na Trumpově místě by nabídku držel v tajnosti a kladl by předem podmínky, které by pro Kima byly nejspíš nepřijatelné; kdyby si je nekladl, bylo by to zase nepřijatelné pro Washington. To na jednu stranu ztěžuje jednání a na druhé straně to redukuje prostor pro diplomatickou blamáž.
Je nanejvýš pravděpodobné, že ze schůzky sejde; a dokonce i v případě, že by se uskutečnila, je pravděpodobné, že mnoho nevyřeší. Jak z toho oba aktéři vyjdou? Tak či onak se Kimovi už teď podařilo vrazit klín mezi USA a Japonce. (Šinzó Abe měl ve čtvrtek fakt blbý den - napřed se dozvěděl, že Trump splnil hrozbu a uvalil na jeho zemi dovozní cla; poté, že bez konzultace s ním jedná s Kimem.) Lze předpokládat, že v té taktice bude chtít pokračovat; bude požadovat věci, které nebudou po chuti nejen Tokiu, nýbrž ani Soulu.
Čtěte také:
Povolání: žena diktátora. O manželce Kima svět moc neví
Trump samozřejmě bude chtít jít Kimovi na ruku, aby se mohl kasat průlomovou dohodou s protivníkem, na kterého byli před ním krátcí Clinton, oba Bushové i Obama. Bude proto ochoten Kimovi nabídnout víc, než by za jiných okolností bylo logické. (Přesto si lze stěží představit, co by mohlo Kimovi vynahradit zrušení jaderného programu, na němž spočívá celá váha jeho režimu už od devadesátých let.)
Uvažujme však i o zdánlivě nemožném; koneckonců, Trump je Trump. Kdyby tedy k nějaké dohodě nakonec došlo, bude to patrně na úkor vztahů USA a jejich asijských spojenců, zatímco Kim bude za pasem mít luxusní diplomatické vítězství. Pokud k dohodě nedojde, Kim z toho žádný problém mít nebude, zato vztahy USA a zbytku Asie zůstanou nahlodány.
Komu se to hodí nejvíc? Jako v té oblasti vždycky, Pekingu. Číňané se nemusejí nijak přímo angažovat, aby takto urychlili pokles amerického vlivu v Asii. Stačí jim uzavřít dohodu s Kimem, že jej nenechají padnout, pokud bude Američany oslabovat. To je samozřejmě jenom spekulace - ale také je pravda, že když Američané v únoru žádali jejich souhlas se zadržením tankeru směřujícího do KLDR, prezident Si Ťin-pching to odmítl.
Celkem vzato proto může Trumpova iniciativa působit jako čerstvý vítr, zejména na lidi, kteří (podobně jako Trump sám, zdá se) nedoceňují složitost situace. A onen vítr může skutečně zčerstva vát - jen proti americkým zájmům.
Čtěte další komentáře autora:
