V souvislosti se zvýšeným výskytem hraboše polního vydal Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) povolení k plošné aplikaci (rozhozem na povrch půdy) výrazně toxického rodenticidu Stutox II na území řady okresů po celém Česku. Napjatě jsem očekával, zda se proti tomuto šílenému nápadu někdo silně ozve.
Od České společnosti ornitologické jsem to bral jako samozřejmost, také se proti tomu vymezila, a jsem rád, že ji následovalo i ministerstvo životního prostředí. I stát nakonec dostal rozum a povolení pro plošné použití jedu proti hrabošům dočasně pozastavil.
Pro ty, co se neorientují - co je Stutox II, se dozvíte tady a tady. Manuál k přípravku výslovně uvádí, že nemá být aplikován plošně, ale do nor a výslovné upozorněním „zabezpečte nástrahy, aby nemohly být hlodavci rozvlékány“, právě aby se předešlo riziko požití jinými zvířaty.
Jak upozorňují ornitologové, plošná aplikace jedu je URKZÚZ byla povolena ve 48 okresech, kde přitom právě díky přemnoženému hrabošovi letos na mnoha místech pozorovali ptačí baby boom. „Kromě toho, že ptáci měli více mláďat, u nás zahnízdily i raritní druhy. Vzácná sova kalous pustovka hnízdila na jižní Moravě dokonce v 50 párech, jindy u nás hnízdí jen výjimečně. Na Olomoucku poprvé od 70. let 20. století prokazatelně vyhnízdila poštolka rudonohá. K dalším raritám patří orel královský, raroh velký či moták pilich. Tito a další budou plošným rozmístěním jedu výrazně ohroženi. Nejde ale pouze o ptáky. Návnady jsou hrozbou i pro už tak malou populaci ohroženého tchoře stepního,“ říká Martin Šálek, který se v České společnosti ornitologické a na Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR zabývá výzkumem a ochranou zemědělské krajiny.
Pestrá krajina jako řešení
Podle Václava Zámečníka, zemědělského specialisty České společnosti ornitologické, hrabošovi nahrává intenzivní způsob zemědělství s velkými lány. „S hrabošem si lépe poradí pestrá krajina s křovinami a remízky, kde žije víc predátorů, kteří se na hraboše specializují. Krátkodobým řešením je možné podpořit přítomnost ptačích predátorů hrabošů, například umísťováním berliček, ze kterých mají lepší rozhled. Dlouhodobým a vhodnějším řešením je vytvoření pestré krajiny namísto současných monokultur,“ říká můj jmenovec. A má pravdu.
Pouze bych dodal, že pestrá krajina je zároveň podstatným receptem na boj se suchem. Alternativou k takhle hrubému použití rodenticidů měla být kromě biologické ochrany, zmenšení půdních bloků a dalších opatření ve prospěch šetrnějšího zemědělství i správná agrotechnika, ale bohužel nebyla.
Projevovat teď starost, že “každý pohyb s půdou ji ale dále připraví o důležitou vláhu, což v současné situaci s nedostatkem srážek může být kontraproduktivní,“ jak uvedl mluvčí Zemědělského svazu ČR Vladimír Pícha, to není akceptovatelný argument. Jednak je zřejmé, že velkoplošné monokulturní zemědělství je spolustrůjcem sucha, jednak tady máme staré a osvědčené recepty na biologickou ochranu.
Kde jsou berličky? Kde hnízdní budky?
Klasická metoda na biologickou kontrolu hrabošů je přitom neuvěřitelně jednoduchá a doporučovala se už v dobách, kdy jsem chodil do základní školy, tedy tak před pětačtyřiceti lety. Jsou to jednoduchá dřevěná „téčka“ či „berličky“, které na polích umožňují dravcům vyhlížet kořist - v mladých porostech a po sklizni to zvládnou perfektně a skoro zadarmo.
Pochopitelně, že v krajině s obrovskými půdními bloky, jaká je v Česku typická, to je složitější - ptáci potřebují někde hnízdit a přirozených úkrytů a míst vhodných k postavení hnízd na mnohahektarových lánech mnoho nenajdete. Pak pomáhá rozmístění hnízdních budek a další jednoduchá opatření. Ekonomický dopad takového přístupu najdete na příkladu z Izraele (pěstování vojtěšky a chov sovy pálené jako hrabošího predátora), z nějž vyplývá, že se biologická ochrana vyplácí. Ta má mimochodem i specializovaný odborný časopis Biological Control, z nějž je tato metastudie o kontrole hlodavců ptačími predátory.
Když toto vše uvážíte, musíte uznat, že ten plošně nasazený Stutox II je opravdu hraboší nápad.
