Tři měsíce poté, co musela chtě nechtě odkráčet z ministerstva obrany, Karla Šlechtová procitla a zaútočila. Obětí promyšlené operace se stal autor Olověné vesty.
„Stratilik je ted jako typicky general po bitve - ted vi presne, co se melo tenkrat delat. Je smutne, ze kdysi tak kvalitni novinar se dnes vyziva v prekrucovani skutecnosti,“ dala Šlechtová pocítit svůj hněv na sociálních sítích minulou středu. Zřejmě si právě našla dvě minuty během náročného tréninku - až skončí ve Sněmovně, chtěla by prý do aktivních záloh - a zkontrolovala, co se o ní kde píše.
Během další přestávky oživila svůj další internetový profil. „Pane Stratiliku, co prijde priste. Takto ubohy ve svem clanku jste nebyl jiz dlouho!“ A glosu zakončila úsměváčkem.
Pane Stratiliku, co prijde priste. Takto ubohy ve svem clanku jste nebyl jiz dlouho! ;) pic.twitter.com/Wsm4MVHlZV
— Karla Slechtova (@SlechtovaKarla) 19. září 2018
V ten okamžik zpravodajská sekce Olověné vesty začala pracovat na plné obrátky. Bylo nutné velmi rychle vypátrat, co že to vlastně bývalou ministryni obrany a budoucí příslušnici aktivních záloh tak rozezlilo. Zapojení řady expertů a nejmodernějšího softwaru přineslo po několika desítkách minut své ovoce.
Ukázalo se, že Šlechtovou dostal do varu tenhle článek. V něm se jen potvrdilo, o čem Euro.cz psalo už v červnu. S návrhem na povýšení náčelníka generálního štábu Aleše Opaty prostě tak nezdravě spěchala, až se ukázalo, že její aktivita před třemi měsíci byla k ničemu. A aby v říjnu prezident Opatu skutečně jmenoval do hodnosti armádního generála, musí věc nejdřív znovu projednat a schválit současný kabinet.
Když se teď Šlechtová na sociálních sítích diví, co že si to ten Stratilík dovoluje a že její úsilí šlo vniveč, měla by si v klidu sednout, otevřít svůj oblíbený energetický nápoj a vrátit se do letošního června. Tehdy působila jako utržená ze řetězu a s vědomím toho, že po Andreji Babišovi se od ní odvrátil velký spojenec Miloš Zeman, si chtěla stůj co stůj přivlastnit řadu momentů a rozhodnutí, které vůbec nespěchaly.
Ráda sice veřejně hlásila, jak seká pavučiny a že jsou novináři směšní, v reálu to ovšem vypadalo tak, že resort se pod jejím vedením dostával do stále většího zmatku. A tak se pouštěla do kroků, které byly sice jednoduché a rychle viditelné, ale neměla je nijak připravené a předjednané. O tom svědčí jak zpackané divadlo s povýšením Opaty, tak třeba zrušení ministerské sekce průmyslové spolupráce, čímž utrpěly vztahy mezi resortem a obranným průmyslem.
Pojďme si teď ukázat, proč Šlechtová hru o novou hvězdu pro náčelníka generálního štábu vůbec nezvládla. Zaprvé – dle tradice se v Česku generálové povyšují jen 8. května a 28. října poté, co zhruba měsíc předtím kabinet projedná a schválí nominace.
Zadruhé – pokud se ministr či ministryně rozhodne tuto tradici ohnout a s návrhem přijde v červnu, měl by si na vládě (ta jména schvaluje) a na Hradě (ten povýšení provádí) nejdřív věc dopředu vyjednat.
Zatřetí – pokud pro návrh nemá slíbenou podporu, není kam spěchat, hodnost armádního generála voják typu Opaty dřív nebo později získá.
Jenže systematické myšlení Šlechtové chybělo. A stejně tak neuměla domýšlet důsledky svých kroků. Po Martinu „kdo-nic-nedělá-nic-nezkazí“ Stropnickém sice v prvních týdnech její vládnutí na ministerstvo přineslo příjemné zpestření, ale s postupem času její bačování stále víc připomínalo zběsilou jízdu tanku po prázdném bojišti.
Přečtěte si další komentáře autora:
