Potravinářství nepatří k tahounům české ekonomiky. Mnohem větší proslulost si v zahraniční vydobyl automobilový průmysl nebo strojírenství. Přesto existují dva potravinářské obory, ve kterých Česko patří mezi světovou špičku. Vedle pivovarnictí je to bezesporu rybníkářství.
Autor Reaktoru měl před pár lety možnost navštívit region v okolí řeky Baryczy v Dolním Slezsku. Jde o největší rybníkářskou oblast v Polsku, která je velikostí srovnatelná s Třeboňskem. Ryby se tam chovají už osm set let. Přesto místní rybáři při otázce na českou konkurenci jen rezignovaně kroutí hlavou. „Českému kapru nedokážeme cenově konkurovat,“ říkají a tápou, čím to je, že Češi dokáží kapra vykrmit a prodávat tak levně.
Polské potravinářství je přitom proslulé svou schopností vyprodukovat cokoliv v jakémkoliv množství s minimálními náklady (kvalitu ponechme stranou). Obvykle tak polské jídlo zaplavuje český trh a kapr je jednou z mála komodit, u které to funguje obráceně. Z dvaceti tisíc tun ryb každoročně vylovených v tuzemských rybnících více než polovina směřuje za hranice, téměř polovina z toho pak právě do Polska.
A přesto má český kapr éru své největší světové slávy už za sebou. Představu, jakých rozměrů dosahoval jihočeský „kapří průmysl“ v minulosti, si můžeme udělat díky reportážím vídeňského novináře a politika Maxe Wintera, jednoho ze zakladatelů investigativní žurnalistiky a člověka s pozoruhodným životním osudem.
Velká změna. Rybářský lístek už můžete získat nastálo, stačí vám tisícovka
Jakožto socialistovi ležela Wintrovi v žaludku moc a jmění rodu Schwarzenbergů. Před Vánoci 1905 se tedy vypravil do jižních Čech zjistit, odkud knížecí majetek pochází. „Schwarzenbergské panství Hluboká čítá stovku rybníků, a možná ještě více. Panství Třeboňsko disponuje třemi stovkami rybníků. To znamená, že jde o největší rybníkářství v Evropě včetně Ruska. Samotná Hluboká vyprodukuje každoročně sto tisíc kilo ryb,“ zjišťuje ohromený Winter na místě.
A popisuje dál, jak se zakládá rybník, nasazují kapři a vykrmují masokostní moučkou z brazilských buvolů. Jak je jihočeští rybáři za „mizernou mzdu“ 80 krejcarů v mrazivém počasí tahají v sítích z vody, váží a nakládají na voly tažené povozy, kteří cenný náklad až do hluboké noci odvážejí na nádraží, aby noční vlak stihl zavčasu dopravit ryby na vídeňský ranní trh. Dvě stě tun kaprů spotřebovala během Vánoc pouze Vídeň, jihočeské ryby však mířily i do řady dalších koutů monarchie.
Stát chce sjednotit časy pro lov ryb. Rybáři se bojí zmatku
„Štědrý den bez kapra jako by nebyl. Více než vánočního stromku cení si Vídeňan kapra,“ konstatuje Winter. Toto tvrzení ostře kontrastuje s tím, pokud se Vídeňana na štědrovečerní menu zeptáte dnes. „No přece vánoční husa,“ zní jasná odpověď. Zmíníte-li kapra, zapřemýšlí a přitaká, že i kapr patří mezi tradiční vánoční jídlo, nezná však nikoho, kdo by tuto tradici dodržoval.
Rozpad monarchie a oddělení zdroje od poptávky nejdříve novou státní hranicí a pak i dvěma znepřátelenými politickými systémy donutilo Rakušany ke změně vánočního jídelníčku. Neznamená to, že by jihočeské ryby nejedli, do Rakouska se jich vyváží stále dost. Největší slávu má však jihočeský kapr aspoň u našich jižních sousedů za sebou.
Přečtěte si další komentáře autora:
