Ve dnech, kdy zve Úřad vlády veřejnost k účasti na výstavě Únor 1948, se chystá ve stejné budově příznačný krok. Řeč je o hrátkách s komunisty, kteří ač zaznamenali nejhorší volební výsledek po pádu své éry, dostávají historickou šanci držet svou podporou v šachu vládu České republiky. Přitom jedinou příčinou toho je neochota premiéra Babiše vzdát se v příští vládě svého postu. Je smutné sledovat, že premiérovi skutečně stojí za to nadřadit své ego tomu, že otevře cestu komunistům.
Pokud by Andrej Babiš netrval na svém postu, už tak svou vyděračskou taktikou dosáhl úctyhodného výsledku. Hnutí ANO, jindy nenáviděné, má totiž na výběr a do náruče komunistů jej nic nežene. Na koalici s ním se vedle ČSSD chtějí podílet jak lidovci, tak STAN, takže by dali dohromady 109 hlasů. Jenže STAN i lidovci mají celkem logickou podmínku, že premiérem nemůže být stíhaná osoba.
Tady se dostáváme k tomu, že hnutí ANO není demokraticky fungující entitou, ale jen nástrojem k ukojení touhy Andreje Babiše. Nechme stranou, že hnutí ohánějící se protikorupční rétorikou si nechává v čele trestně stíhaného předsedu. Ale ani teď proti otevírání dveří komunistům nikdo hlasitě neprotestuje. Nikdo nevyzývá AB k ústupu ze svých požadavků, nikdo nenabízí alternativní varianty. Všichni pouze čekají, s čím Pan Velký přijde. A to včetně Martina Stropnického, někdejšího signatáře protikomunistické výzvy z jara 1989 Několik vět. Pokud o nějaké kritice víme, je to jen zprostředkovaně z úst Andreje Babiše, který neadresně mluvil o třech rozladěných poslancích, ale dokážou se prý „kousnout“, takže pohoda, ahoj lidi.
Díky komunistům se Babišovo hnutí ukázalo v nejjasnějším světle. Tady nejde o prosazení programu, protože to by šlo i bez AB ve Strakově akademii, tady jde o to, aby on byl premiérem. A že mu to komunisté nedovolí zadarmo, je jasné a pro Česko tragické.
Babiš by se rád zbavil šéfa GIBS:
Babiš zahájil kázeňské řízení se šéfem GIBS Murínem
U ČSSD nejsou hrátky s komunisty ničím překvapujícím poté, co odešel Bohuslav Sobotka. Už v roce 2006 sestavoval šéf ČSSD Jiří Paroubek vládu, kterou měla KSČM tolerovat. Partnera sociálním demokratům měla dělat KDU-ČSL, jejíž předsednictvo i šéf Miroslav Kalousek s tím tehdy souhlasili. Jak to dopadlo, všichni vědí. O tři roky později Paroubek nabízel komunistům, aby nominovali své odborníky do úřednické vlády Jan Fischera. Ti to ale odmítli. Když bylo před řádnými volbami v roce 2010, uvažoval tehdejší šéf ČSSD o své jednobarevné vládě s jejich podporou. Plán ale s ohledem na výsledky nevyšel.
Nyní sociální demokraté vstupují do doby temna, která stranu z dlouhodobého hlediska odsuzuje ke stárnutí a vymírání spolu s jejími voliči. Ale nemusí to být nutně špatné znamení. Pokud setrvá na ziscích kolem 7,7 procenta, třeba se o ni opře nějaká další bizarní vláda.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
