Řecko po dlouhých osmi letech hodlá vystoupit ze třetího záchranného programu Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Držme mu palce.
Měl jsem na začátku týdne možnost navštívit sídlo EU v Bruselu, kde pro novináře ze sedmadvacítky pořádala Komise seminář o Řecku. Helénské republice v srpnu končí třetí záchranný program a po dlouhých osmi letech by se měla země znovu začít sama financovat, jak to dělají normálně ostatní státy, bez asistence Trojky (Evropské komise, ECB a MMF).
Nicméně i po vystoupení z programu bude muset Řecko dál dodržovat přísné podmínky, aby z Evropy dostávalo výhody a peníze, které jsou nezbytné pro jeho přežití. Asi nejhorší, k níž se zavázalo, je plnění primárního rozpočtového přebytku ve výši 3,5 procenta po dalších pět let. To se dlouhodobě nedaří téměř nikomu, ani státům, jejichž ekonomika výrazně roste. Česko mělo primární rozpočtový přebytek (nezapočítávají se do něho úroky ze státního dluhu) v předchozích dvou letech, kdy ekonomika prudce rostla, předtím dlouhé roky nikoli.
Řecká ekonomika není exportní zemí, a tak v minulých letech horko těžko primárního přebytku dosahovala. Podařilo se jí to jen za cenu velkých výdajových škrtů, kdy se redukovaly například mzdy ve veřejném sektoru. Řecká ekonomika je stále menší než byla před krizí – Řekové tedy z krize „nevyrostli“, ale dostali se z ní tzv. vnitřní devalvací, tedy snížením cen zboží i práce.
Přečtěte si komentář: Varufakisova chvíle slávy
Za „dobré chování“ EK slibuje Řecku další podporu v podobě tzv. finančního polštáře, který by mohl v ideálním případě dosáhnout až 20 miliard eur (zahrnuje to odkoupení dluhu od MMF a ECB). Z něho by mohla země čerpat po přechodnou dobu, v případě, že by podmínky na trhu nebyly příznivé (třeba kvůli situaci v Itálii nedávno). Samozřejmě Řecko bude muset také dál privatizovat či provádět reformy trhu práce. Ve čtvrtek schválilo poslední balík reforem, který zahrnuje další snížení penzí či změny ve zdravotnictví a daňovém systému.
Jak Řekové, tak evropští úředníci jsou přitom optimističtí a doufají, že Řecku se výstup z programu podaří, a díky stabilizaci budou do země přicházet zahraniční investoři, vytvářet pracovní místa a podílet se na exportu země.
Nicméně Řecko pořád nevybředlo z řady problémů, které ho do krize dostaly. Tamní banky mají nejvyšší procento špatných úvěrů (tzv. non-performing loans, NPL) v Evropě, které na konci loňského roku dosahovalo 45 procent. Za ní je Kypr se 40 procenty, Česko má v současnosti nesplácených úvěrů pod dvě procenta. Jak může ekonomika s tak špatným bankovním sektorem růst? Pořád navíc před sebou bude vláčet veřejný dluh, který dosahuje 179,8 procenta hrubého domácího produktu (o odpuštění dluhu nemůže být řeč), jakkoli Komise slibuje další debt relief, tj. především opětovné prodloužení splatnosti. Řekové ještě zažijí perné chvilky…
Jak to však souvisí s Českem? Českým bankám zatím hromadné defaulty nehrozí, nicméně v minulých letech hypotečního boomu banky rozdávaly stoprocentní hypotéky jako na běžícím pásu, a je jen otázkou času, kdy po zpomalení ekonomiky a „zhoupnutí se“ cen nemovitostí řada z nich přestane být splácena. ČNB – jakkoli bude její opatření úspěšné – se snaží, aby těchto rizikových úvěrů nepřibývalo. A aby Česko neskončilo jako Řecko či Kypr…
Přečtěte si také:
