Babišův kabinet se rozhodl zkontrolovat strategické zásoby státu uskladněné pro případ krize. Co zní jako rutinní úkon, je ve skutečnosti naštvaná reakce vůči vedení Správy státních hmotných rezerv (SSHR). Její šéf Pavel Švagr si ve sněmovně postěžoval, že přijde o část rozpočtu, a informoval poslance, že po něm chce vláda, aby prodal veškeré strategické zásoby kovů. Na kauzu upozornil jako první týdeník Euro.
Ona kontrola, která se má spustit v řádu dní, jak informoval ministr průmyslu Karel Havlíček (za ANO), je zajímavá hned z několika pohledů. Zásoby totiž už vloni kontrolovalo mimořádně ministerstvo financí. Žádný problém nenašlo. Sama SSHR navíc stavy fyzicky kontroluje každý rok. Pravidelný termín je už za pár dní.
Spíše než snaha státu být dobře informován, to tak vypadá na snahu najít cokoliv špatného na šéfa SSHR. Pavel Švagr je člen koaliční ČSSD, nemá ovšem nejsilnější pozici. Ukázalo se to před pár týdny, kdy se hlásil do výběrového řízení na volná místa v představenstvu Českých drah a neuspěl. Andrej Babiš tak možná vytušil slabý kus ve stádu.
Má stát šetřit na rozpočtu Správy státních hmotných rezerv?
Jenže celá věc má ještě druhou stránku. Premiér si nemůže moc vyskakovat. Pokud začne stát kontrolovat strategické zásoby určené pro případ krizových stavů, jako jsou sucha, povodně, bezpečnostní konflikty a podobně, bude muset také nakouknout do citlivé položky jménem Agrofert. Právě tahle premiérova bývalá firma je úspěšná ve výběrových řízeních a dodává státu třeba obilí, sušené mléko a mražené maso.
O situaci v SSHR čtěte více: Stát se zbavuje všech zásob strategických kovů. Prodej vynese státu dvě miliardy
Pokud tedy začne na popud ministra, jemuž šéfuje bývalý majitel Agrofertu, kontrola zásob týkajících se také Agrofertu, je už z principu střetu zájmů jasné, že závěry téhle kontroly budou vždycky sporné.
Nějaký vykřičník z historie bychom tu už měli. Kroměřížská firma Navos z impéria Agrofert před pár lety dobře využila pohybu cen obilí a díky smlouvě se SSHR vydělala na spekulaci. Celá věc vyšuměla i přes všechny kontroly.
Jestli má ministr Havlíček za úkol „zaříznout“ údajně vzpurného šéfa správy hmotných rezerv, dostal opravdu nelehký úkol. Spolu s ním totiž loví i byznys premiérovy bývalé firmy (kterou AB zaručeně skrytě neovládá) a oddělit při kontrole tyhle dvě věci dost dobře nejde. Je to paradox dnešní doby. Možná konečně až díky tomu Andreji Babišovi dojde, proč je ten střet zájmů mezi politikou a byznysem tak nešťastná věc.
Čtěte další texty Petra Weikerta
