Výzdoba, která se v posledních týdnech objevila v české části spojenecké základny Bagrám v Afghánistánu, si zaslouží uznání.
Nejdřív artwork připomínající sedm parašutistů, kteří padli 18. června 1942 po hrdinném boji v kryptě pražského kostela svatých Cyrila a Metoděje, pak podobenka Jaroslava Klemeše, posledního výsadkáře vyslaného za druhé světové války z Británie do protektorátu, a nakonec trojice Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek, kteří pod Hindúkušem padli letos 5. srpna.
To je výzdoba, kterou příslušníci české armády obohatili betonové stěny na základně Bagrám. A i když obrázky připomínají nesmírně tragické události české a československé historie, mají úroveň, působí nadčasově a navíc se obejdou bez patosu.
Obrázky zřetelně ukazují, že vojsko si už dává pozor na to, aby tahle prezentace připomínala cokoliv jiného než jen povrchní lidové umění. To je ostatně v posledních letech vidět i na livrejích, které se objevují na českých vrtulnících, bitevnících či stíhačkách Jas-39 Gripen.
Už to prostě není o tom, že si vojáci na čumák letadla nakreslí žraločí zuby, připíšou nějaké strašidelné bojové heslo typu „Hell Fighter“ a přidají obrázek čerta s vidlemi (podobnost s žateckým strojem Mig-23 odstaveným v roce 1994 čistě náhodná).
Důvodem je možná i to, že velká část dnešní Armády České republiky má už na rozdíl od sboru z 80. a 90. let minulého století osobní zkušenost s bojem a zahraničními operacemi, a tak současné artworky působí mnohem silněji, uvěřitelněji a dospěleji. I „ozdoby“ na Bagrámu jsou proto dobrou reklamou českých vojáků. Jak se říká, obrázek či fotka řeknou mnohem víc než tisíc slov. A podobizny parašutistů a tří v srpnu padlých vojáků skutečně k lidem promlouvají. Možná silněji než cokoliv jiného.
Přečtěte si další komentáře autora:
