Kauza lithium, která v posledních parlamentních volbách podtrhla nohy ČSSD, se nám zase vrací. Australská společnost EMH, jež zcela legálně a dlouhá léta drží povolení k průzkumu a z toho se odvíjející i právo budoucí těžby, dostala štempl a může provádět třináct hlubokých průzkumných vrtů. Její akcie na burze u protinožců vyskočily, ale náš pan premiér skákal zase o něco výše.
Ministr životního prostředí Richard Brabec s ministryní průmyslu Martou Novákovou jdou na kobereček. Andreji Babišovi budou marně vysvětlovat, jak je možné, že na Cínovci ještě netěží státní Diamo. Cenný nerost má přece těžit státní firma, aby výnos skončil ve státní kapse nás všech.
Pan premiér to asi bude nerad poslouchat, ale ty důvody jsou dávno zřejmé a jen dokazují falešnost a účelovost celé předvolební kauzy. Především na Cínovci není taková geologická situace, že stačí dvakrát hrábnout bagrem a vyvalí se na daňové poplatníky hora zlatých cihel. Ekonomika budoucí těžby je naopak velmi problematická a má se ověřit především zmíněnými hlubokými vrty, které budou stát desítky milionů korun a jejich výsledkem může být to, že se zde nic těžit nedá, protože by na tom těžební firma prodělala kalhoty.
Přečtěte si:
Pokrok s lithiem. Australská EMH oznámila, že má povolené vrty u Cínovce
V opačném případě to samozřejmě může být jackpot, ale pravděpodobnost, že padne, je sice vyšší než ve Sportce, ale nižší než šance, že Sparta postoupí do příštího ročníku Ligy mistrů. Podobné průzkumy proto často provádějí specializované malé privátní firmy financované rizikovým kapitálem, které po neúspěšném utracení milionů snadno stáhnou roletu.
Navíc Diamo, které Babiš tak vytrvalé tlačí do tohoto ekonomicky velmi riskantního kšeftu, už nejspíše nemá moc kompetencí v geologickém průzkumu a těžbě. Ty uranové doly, po nichž tenhle státní podnik eráru zůstal, jsou zavřené pěkně dlouho a vrtaři a geologové na penzi okopávají zahrádky. Nehledě na to, že pro konkrétní území lze vydat jen jedno povolení k průzkumu.
Prostě tahle Babišova předvolební fata morgana na téma rozkrádání národního bohatství nemůže skončit jinak než trapnou blamáží.
