Psát o kolegovi, s nímž si člověk tyká, mi připadá poněkud nevkusné, takže Aleši Michlovi k členství v bankovní radě ČNB gratuluji a zaměřím se na výrazně odlišné, ale neméně záživné téma. Praha totiž v posledních dnech skoro více než politiku a ekonomiku řeší hada, konkrétně západoafrickou zelenou mambu (Dendroaspis viridis).
Samotná mamba, nádherný had, za nic pochopitelně nemůže. „Pouze“ uštkla v domku v Hlubočepech svojí majitelku, která skončila v umělém spánku v nemocnici. Ta se teraristikou odborně vůbec nezabývala a není a jasné, jak se k hadovi dostala a proč ho chovala – pokud tedy neměla v plánu odejít ze světa jako Kleopatra. A kdo to celé odskáče? Bohužel nejspíš skuteční teraristé.
V takových momentech se totiž zvedá vlna veřejného zájmu a volání po zpřísnění podmínek chovu, nebo rovnou přímém zákazu. Jistěže pořízení mamby „jen tak“ je v rozporu s českými chovatelskými předpisy, neboť pro držení všech druhů jedovatých hadů potřebujete povolení vydávané krajskou veterinární správou v případě živočichů vyžadujících zvláštní péči.
V tomto případě se dotyčná zjevně neobtěžovala o povolení žádat; ta by nepochybně takové povolení ani neudělila pro nesplnění zákonných podmínek (mj. řádně zabezpečené terárium pod zámkem). Veterináři jsou navíc povinni chov nejméně jednou ročně kontrolovat a zápis o kontrole tři roky archivovat.
Mamba zelená
Samotná mamba zřejmě nebyla získána od žádného z necelého tuctu českých registrovaných chovatelů - jeden z nich tady popisuje svoje zkušenosti s blízce příbuzným druhem mamby z východní Afriky. Jde podle jeho poznatků o inteligentní a za normálních okolností klidné hady s předvídatelným chováním.
Mamby nejsou na seznamech CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), lze je tedy dovážet z míst původního výskytu a dále s nimi obchodovat na internetu nebo na burzách, například na největší v německém Hammu. Takže ohlašovací povinnost v případě prodeje či přenechání registrovaného zvířete nebo jeho čipování v tuzemsku neřeší problém, pokud lze bez problémů dovézt zvíře z ciziny.
Třeba Jihoafrické republice se velmi nelíbí skutečnost, že živočišné druhy, které nepožívají mezinárodní, ale pouze národní ochrany, jsou z JAR pašovány do Evropy, a požaduje, aby EU udělala totéž, co USA v podobě tzv. Lacey Act. Ten je doopravdy přísný, tady v kostce, o co v USA při chovu jedovatých hadů jde.
