I přes premiérova ústa plná armády, obrany a zbrojení nastalo to, co se čekalo. Ani obrannému rozpočtu se nevyhnuly škrty.
Minulý týden byl pro Lubomíra Metnara na první pohled příjemný. Slavil rok ve funkci ministra obrany bez obrovských skandálů a navrch kabinet ustál další hlasování o nedůvěře.
Jestli tak něco Metnarovi zkazilo úsměv, byli to jeho nejbližší političtí kolegové a návrh státního rozpočtu na rok 2020. Škubání totiž neušla ani obrana, hospodařit by měla se 74,28 miliardy korun, což je o dvě miliardy méně, než bylo v plánu.
Souhlasíte s tím, aby výdaje na obranu ve výši 2 procent HDP byly zakotveny v zákonu?
Resort už se nechal slyšet, že nejde o nic fatálního, že přijde série jednání, během nichž nakonec může ministerstvo získat i původně plánovanou sumu. Těžko soudit, ale vzhledem k tomu, jak se Babišově vládě rychle kutálejí peníze do kanálu, to nakonec může být i tak, že finální obranný rozpočet bude ještě nižší než oněch 74 miliard.
Hra na nakupování: armádní kontrakty jsou nad síly hnutí ANO
Každopádně už teď se ukázalo, jak vratké jsou všechny ty řeči před spojenci, že dobře a moderně vyzbrojená armáda je pro českou vládu prioritní. Když je třeba šetřit, i vojáci se prostě musí smířit s tím, že to nejjednodušší je nesplnit slib.
Ony dvě miliardy sice nevypadají jako kdovíjak vysoká suma, nicméně pohledem vyzbrojování za ně mohla armáda získat třeba dvacet obrněnců Titus nebo dvě americké víceúčelové helikoptéry.
Že vůbec ministerstvo financí přišlo s nápadem obrat ozbrojené síly o slíbené peníze, je alarmující. Generální štáb si tak sice může dál kreslit své výhledy a plány nákupů, ale opět se musí vrátit nohama na zem. Peníze prostě nepotečou tak jednoduše, jak se čekalo. A rozsáhlá modernizace proto není vůbec samozřejmá.
