Následující týdny budou hodně napínavé, ovšem nejen kvůli vyjednávaní potenciálních koaličních partnerů. Pozornost by v tuto chvíli měla směřovat hlavně k Hradu. Miloši Zemanovi se podruhé v jeho funkčním období naskytla ojedinělá příležitost, kdy nemá v podstatě srovnatelného protivníka. Bylo by s podivem, kdyby ji Zeman, proslulý svým expanzivním pojetím politiky, maximálně nevyužil.
První takovou příležitostí byla pro Zemana éra Rusnokovy úřednické vlády, kterou se Zemanovi před čtyřmi lety podařilo prosadit po pádu Nečasovy vlády, jejíž představitele po kauze Nagyová už opravdu nikdo nebral vážně. Vláda přátel Miloše Zemana byla u moci téměř šest měsíců a to navzdory tomu, že nikdy nezískala důvěru Sněmovny.
Bohužel, nebo možná bohudík, se zde v plné míře projevila jedna z nejhorších prezidentových vlastností. Protřelý politický stratég Zeman vykazuje mimořádně vysokou schopnost obklopovat se zcela neschopnými diletanty. Vystoupení cirkusu Rusnok tak skončilo mnohem větším fiaskem, než jaké na Hradě už bezmála pět let předvádí cirkus Mynář. Na ubohý výkon některých komiků, jako byl ministr dopravy Zdeněk Žák nebo ministr kultury Jiří Balvín, opravdu dlouho nezapomeneme. To museli v konečném důsledku uznat i nejskalnější Zemanovi příznivci. Pokus o legitimizaci Zemanových přátel v regulérních volbách hrubě nevyšel.
Nyní se Zemanovi naskytla podobná šance podruhé. Vláda už jen dosluhuje, koaliční vyjednávání se mohou vléct dlouho a Sněmovna plná nezkušených nováčků a vyprázdněných hlasovacích automatů čekajících na to, co řekne Tomio nebo Babiš, nemůže být prezidentovi rovnocennou protiváhou. Zprávy přicházející z Hradu říkají, že se Zeman pokusí jedinečné časové okno mezi parlamentními a prezidentskými volbami maximálně využít. Skutečnost, že plánuje využít maximální lhůty a svolat první schůzi Sněmovny až za 30 dní, to potvrzuje.
Čtěte vše podstatné o povolebním vyjednávání v rubrice Volby 2017
Otázka je, co Miloš Zeman opravdu chystá. Pozadí sice neznáme, rozhodnutí Andreje Babiše nepostavit proti prezidentovi vlastního kandidáta by však už mohlo být už prvním z Milošových úspěchů v aktuální situaci. V konečném důsledku by to však nemuselo znamenat nic negativního. Snaha udržet se na Hradě ještě dalších pět let a získat zpět na svou stranu některé lavírující voliče, kteří neuctívají Putina, ale ani uprchlické kvóty, může Zemana přimět k tomu, aby konečně začal dělat to, co na začátků svého mandátu sliboval. A sice sjednocovat a ne rozdělovat společnost.
Aspoň prozatím se tak třeba neobjevily žádné zprávy, že by 28. října měl být na Hradě vyznamenán některý z prezidentových kamarádíčků či bývalých estébáků, jak bylo obvyklé v minulých letech. Naopak, bývalý německý kancléř a zároveň osobní přítel Vladimira Putina Gerhard Schöder by mohl být přijatelný jak pro příznivce západního, tak východního směřování Česka. Stejně jako dlouholetý sociálně demokratický starosta Vídně Michael Häupl, který se zároveň nebrání spolupráci s prezidentovi blízkou pravicově populistickou FPÖ.
Podle hradní šuškandy by se také Zeman mohl v následujících týdnech pokusit rozhýbat ustrnulý proces přijetí eura. Řada Zemanových odpůrců to sice už zapomněla, ale na rozdíl Václava Klause Zeman společnou měnu nikdy zcela neodmítl a aspoň v počátku svého funkčního období se prezentoval jako přesvědčený eurofederalista. Bylo by paradoxní, kdyby Zeman nakonec opravdu odešel jako prezident sjednotitel.
Přečtěte si další komentáře autora: