Je obdivuhodné, jak se v jednom týdnu dovedou potkat zprávy, které jdou proti sobě. Na jedné straně máte informace o dalším prolomení rekordu na trhu práce, téměř skandinávskou míru zaměstnanosti osob v ekonomicky aktivním věku, zejména v případě mužů, a opět obhájenou nejnižší míru nezaměstnanosti. Na straně druhé dohodu ANO a ČSSD o vládním programu.
Informace statistického úřadu jsou samy o sobě potěšujícími zprávami, pokud nejste zaměstnavatel, který marně shání lidi, kteří už nejsou k mání nejen v Česku, ale ani nikde jinde ve střední Evropě.
Vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti v Česku
Míra nezaměstnanosti v EU (Eurostat)
Za této situace na trhu práce je o to pozoruhodnější politická dohoda mezi ANO a ČSSD, podle níž by proplácení nemocenské v prvních třech dnech pracovní neschopnosti mohlo být obnoveno od začátku července 2019, ve výši 60 % mzdy. Se zrušením karenční doby pochopitelně zásadně nesouhlasí zaměstnavatelé, podle nichž se tím napětí na trhu práce ještě zvýší. O kroku správným směrem naopak hovoří odbory.
Statistiky České správy sociálního zabezpečení, jdoucí zpětně až do „devadesátek“, docela plasticky dokumentují, jak karenční lhůta ovlivnila vývoj pracovní neschopnosti a celkového objemu prostonaných dní v Česku. Češi historicky v dobách, kdy karenční lhůta nebyla uplatňována, vykazovali počet ukončených případů pracovní neschopnosti poblíž čtyř a půl milionu, zatímco v roce 2012 nebyl ani třetinový (neplacené tři dny jsou po peripetiích s Ústavním soudem, který je zrušil, vidět od roku2009).
Případy neschopnosti se kumulovaly ve dnech hraničících s volnem, školními prázdninami a v tradičních zahrádkářských okresech s agrotechnickými lhůtami. Česko mělo procento neschopenek vysoce nadstandardní nejen ve srovnání s Evropou, ale i v regionálním středoevropském srovnání.
Těžko bude někdo tvrdit, že zdravotní stav populace se v mezidobí zhoršil kvůli tomu, že lidé přecházejí onemocnění, protože jim první tři dny není vyplácena náhrada mzdy. Epidemiologická data v takhle dlouhé časové řadě nehrají roli, parametr, s kterým je vývoj případů čerpání nemocenské nejtěsněji korelován, je právě to, zda a kolik v prvních dnech neschopnosti lidé dostávají.
| 2016 | 2017 | |
|---|---|---|
| Počet ukončených případů DPN | 1 584 879 | 1 694 751 |
| Počet prostonaných dnů | 66 840 574 | 69 938 528 |
Poslední vývoj ovšem na datech ČSSZ ukazuje i na další fenomén – lidi v situaci, kdy je na trhu přetlak nabídky volných pracovních míst a mzdy docela silně rostou, jsou opět častěji na nemocenské, karenční lhůta-nelhůta.
Zvlášť silné je to ve směnných provozech, kde je i vysoká fluktuace. Když je zle a zaměstnanci se bojí o místo, nemocenskou nečerpají, i kdyby mohli, z důvodů předběžné opatrnosti. Totéž platí, když si svého místa cení z finančních nebo jakýchkoli jiných důvodů – ostatně vzhledem ke klesajícímu procentu efektivní náhrady mzdy k pobírané dávce nemocenské marodily vysokopříjmové skupiny vždycky mnohem méně než ty nízkopříjmové s vysokým náhradovým procentem.
Fascinující je jedna věc: schopnost české politiky „vygenerovat“ shodu na úplné ekonomické blbině v nejméně vhodnou dobu. Přitom tenhle národ reaguje na mikroekonomické podněty promptně a citlivě – změníte motivaci a reakce se báječně, nebo naopak úplně špatně, ale hnedle projeví. Pokaždé ovšem přímo učebnicově.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
