Skoro by se na první pohled zdálo, že vládní koalice není pevná. Hádá se o osud ministra dopravy kvůli chaosu při opravách D1, z druhé strany pak o postoje ministra zahraničí, který, díky Bohu, nereprezentuje ponížený postoj vůči autoritářským režimům. Jenže když dojde na dohody ve sněmovně, drží svazek ANO a ČSSD posvěcený komunisty, velmi pevně. Poslední taková dohoda otevřela Babišovu kabinetu cestu k vyhazovům ve státní správě.
Podívejme se čtyři roky zpátky. Andrej Babiš je ministr financí Sobotkovy vlády, která má v koaliční smlouvě zavedení nemocenské v prvních třech dnech nemoci. Jenže když v lednu 2015 přišlo téma na přetřes, ministr financí Babiš ho odmítl. Jeho slova z té doby znějí přesně takhle: „Já se k tomu stavím negativně, protože samozřejmě na podnikatelích je už dost velká zátěž.“ Sobotkova vláda tedy třídenní takzvanou karenční dobu nezrušila.
Kdo ale 22. ledna 2019 krátce před čtvrtou odpolední sledoval hlasování sněmovny, mohl si všimnout zajímavé věci. Andrej Babiš byl mezi 129 poslanci, kteří zvedli ruku pro novelu zákoníku práce, která karenční dobu od letošního prvního července ruší.
Ještě jeden výlet do historie. V roce 2014 měl prezident Miloš Zeman výhrady ke služebnímu zákonu a vrátil ho sněmovně. Ta ho ovšem přehlasovala a zákon konečně vešel v účinnost. Obhajoval ho i Jan Hamáček, současný předseda ČSSD slovy, že jde o kompromis s opozicí, a že to nebude zákon na jedno volební období. Střih.
Přečtěte si komentář: Všichni (ne)jsme simulanti
Den po hlasování o karenční době, konkrétně 23. ledna 2019, Jan Hamáček udělal z předchozí podoby služebního zákona normu na jedno použití a zvedl ruku pro její změnu. Zafungovala tu hlasovací koalice ANO, SPD, KSČM a ČSSD. Výsledkem změny je, že na osud státních tajemníků, kteří měli být něco jako profíci, co sedí na ministerstvu nezávisle na politické garnituře, opět získá vliv vláda. Konkrétně: hodnotit je bude ministr a odvolávat vláda. Tím dochází k jasnému politickému vlivu na tyto funkce. A to prosím ČSSD byla ta, která kdysi prosazovala vznik nezávislého úřadu, který by státní úředníky od vlivu politiků držel zcela stranou.
Tyhle dvě otočky zmíněných dvou pánů nejsou náhoda, ale šlo tu o starý dobrý politický obchod. Jako vítěz z něj vzejde hnutí ANO, protože tomu se rozvázaly ruce pro poslední čistky v úřadech. ČSSD zase vybojovala nemocenskou, ale v jejím řídnoucím elektorátu to stejně moc nezafunguje.
Ne, že by byly politické dohody něčím novým nebo dokonce špatným. Jde tu o sdělení, že někde pod prahem sporů a šarvátek stále trvá svazek koalice, kterou se nemusíme zdráhat nazvat populistickou. Na jednu stranu je vlastně hezké žít v zemi se stabilní vládou. Ale není to záruka štěstí. Třeba v Číně ji mají také a není tak úplně místo, kde by chtěl svobodný člověk žít.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
