Češi mají tendenci vinit své politické představitele z nízké imunity vůči lobbistickým tlakům a úlitbám byznysovým zájmům na úkor voličů. Tyto výtky jsou často oprávněné. Myslet si, že je to jen nešvar Česka a východní části Evropské unie, by však bylo chybné. Názorným příkladem je aktuální případ překvapivého prodloužení povolení kontroverzního herbicidu glyfosát a role, kterou při tom sehrálo Německo. Konkrétně ministr zemědělství Christian Schmidt z CDU/CSU kancléřky Angely Merkelová.
Schmidt byl v uplynulých letech tím nejméně viditelným členem vládního kabinetu, o jehož existenci neměla ponětí ani většina Němců. To se změnilo a muž s vizáží dobře živeného úředníka se stal prakticky přes noc nejznámnějším, ale také nejnenáviděnějším politikem v Německu. Schmidt je dnes doslova toxickou persónou a přiznání spolupráce s ním, vyjádření pochopení nebo dokonce souhlasu se rovná společenské sebevraždě.
Jak k tomu došlo? Německo hrálo v debatě kolem prodloužení povolení glyfosátu klíčovou roli. Poměr sil mezi odpůrci a příznivci (mezi které se řadí Česko) herbicidu, byl v Evropě zhruba vyrovnaný. Uprostřed pak stálo Německo, země s tradičně silnou zemědělskou lobby na jedné straně a voličstvem mimořádně citlivým na veškerá ekologická témata na straně druhé.
Němci se proto v Bruselu drželi stranou a při hlasováních o zákazu glyfosátu, který údajně způsobuje rakovinu, se až do tohoto týdne vždy zdrželi. Tím látku de facto pohřbívali, protože bez Německa by se kvalifikovaná většina potřebná pro další povolení našla jen stěží. Mělo se proto za to, že Němci budu hrát mrtvého brouka až do konce a glyfosát tím pádem skončí. Při pondělním hlasování však k překvapení všech Schmidt otočil, herbicid podpořil a glyfosát má díky němu v Evropě zelenou nejen na další tři, ale dokonce pět let.
Solitér. Schmidt (vlevo) prý jednal na vlastní pěst, bez souhlasu kancléřky Merkelové. Na zřeteli měl pravděpodobně dobro německého Bayeru, nového vlastníka největšího světového výrobce glyfosátu, americké společnosti Monsanto.
Záhy se ukázalo, že Schmidt jednal na vlastní pěst a pro souhlas neměl posvěcení zbytku vládního kabinetu ani kancléřky Merkelové. Té tím pěkně zavařil. Výsledek nesmírně vytočil zelené i sociální demokraty, tedy strany, které mohou být potencionálními partnery křesťanských demokratů v těžko se rodící budoucí německé vládě.
Z obou stran nyní zaznívají slova o zradě a absolutní ztrátě důvěry vůči CDU/CSU. Podle zjištění německých medií navíc nešlo o spontánní rozhodnutí a Schmidt se k herbicidové revoltě dlouho připravoval. Jeho úřad už měsíce dopředu analyzoval, zda má k podobnému kroku vůbec pravomoc.
Za koleje bez plevele. Evropští železničáři lobbují za proklínaný glyfosát
Ze Schmidta je dnes politická mrtvola, se kterou nechce mít nikdo nic společného, a které vyhrožují anonymové smrtí. Co Schmidta k sólové akci vedlo, se pravděpodobně nikdy s jistotou nedozvíme, jedno vysvětlení se však doslova nabízí.
Největším výrobcem glyfosátu je americká společnost Monsanto, kterou právě přebírá za 66 miliard dolarů německý chemický gigant Bayer. Jak upozornil server německého měsíčníku Manager Magazin, Monsanto loni vydělalo na herbicidech 892 milionů dolarů. Evropa je třetím největším odbytištěm glyfosátu, zákaz by však nepřímo snížil i poptávku na důležitém jihoamerickém trhu, který je do velké míry závislý na exportech do Evropy. Zákaz glyfosátu v Evropě by tedy Bayer citelně bolel a je tak otázka, zda v sídle firmy v Leverkusenu už není pro padlého ministra připravena pohodlná židle.
Přečtěte si další komentáře autora:
