Když se jednoho z nejštědřejších mecenášů světové ochrany přírody Grega Carra zeptali, co považuje pro udržení alespoň části přírodního bohatství planety za nejdůležitější, řekl: „Investovat do vzdělání dívek.“ Věděl přesně, o čem mluví - o tom, že ohromný populační růst v Africe dříve nebo později postaví tamní politiky před volbu, jak uspokojit hlad po půdě, vodě, dřevu a dalších zdrojích - na úkor dosud chráněných území. Pokud se něco nestane. Tím něčím je právě zvýšení a prodloužení školní docházky dívek. Četné studie z vyspělých i rozvojových zemí prokazují, že vzdělání žen má jasnou vazbu nejen na jejich příjem, ale i počet dětí, jejich vzdělání, budoucí příjmy a tak dále.
Americký filantrop Greg Carr, který nadělal velké peníze v telekomunikacích na telefonních hlasových schránkách a další na připojení k internetu, si to už přes deset let zakouší přímo v terénu, při obnovování někdejší slávy národního parku Gorongosa v centrálním Mosambiku. Safari si tady před šedesáti lety dopřávaly hvězdy typu Johna Wayna nebo Gregoryho Pecka, ale po vyhlášení nezávislosti vypukla občanská válka. Gorongosa byla nejen centrem intenzivních bojů, ale sloužila jako zásobárna masa pro vojska a banka na nákup zbraní z prodeje slonoviny - přišla o 95 procent někdejšího bohatství fauny.
Carr se do obnovy parku opravdu opřel, místo vypisování šeků doplněných občasnou inspekční cestou už dlouho žije polovinu roku v Mosambiku. Dnes už vypadá Gorongosa po utracení desítek milionů dolarů zase dobře, ale o tom, nakolik bude snaha korunována trvalým úspěchem, budou nakonec rozhodovat statisíce lidí žijících kolem jejích hranic. A přibývá jich neskutečně. V původně velmi řídce osídlené zemi s nějakými deseti miliony obyvatel při vyhlášení nezávislosti v roce 1975 dnes žije odhadem 30 milionů lidí a koncem tohoto století by to mohlo podle OSN být až 127 milionů. Pokud se něco nestane…
Přečtěte si esej: Rok ženy
„Co mě pořád fascinuje, jsou měřítka. Na Wall Street z miliardové fúze nikdo na zadek nepadne, ale tady stačí byznys s obratem 50 tisíc dolarů ročně a pomůžete tím celému ekosystému,“ vyprávěl Carr před pár lety reportérovi z New Yorkeru a tím byznysem mínil ekoturistiku zaměřenou na batůžkáře, ekologické zemědělství a zalesňovací práce. Zaměstnávat lidi, kteří předtím přišli k hotovým penězům jednou za uherský rok, je cesta, jak je zainteresovat na tom, aby přestali s vypalování pralesa na úpatí hory Gorongosa, který je klíčový pro vodní režim v celé oblasti. Ve stínu vysazovaných původních dřevin se pěstuje kávovník, ovocné stromy, přidanou hodnotu zajišťuje jejich vlastní zpracování.
Z ekonomického hlediska je důležité zvednout příjmy a nabídnout lepší alternativu než ubohé subsistenční farmaření. Loňský rozpočet parku, spolufinancovaný ostatními dárci, činil 15 milionů dolarů a šel ze dvou třetin do rozvoje okolních komunit v nárazníkovém pásmu, kde dneska žije 200 tisíc lidí. Myšlenka není složitá - pokud národní park bude pro ně ekonomicky přínosný, budou jej podporovat. Odtud nejen zaměstnávání místních a nákup jejich zboží, ale sdílení výnosů ze vstupného (20 procent jde vesnicím), i provozování zdravotního střediska a mobilních ambulancí.
Jestliže kdokoli mluví o Marshallově plánu pro Afriku, „aby lidé zůstali doma a nemigrovali do Evropy“, měl by vědět, do čeho jde. Čtěte komentář Miroslava Zámečníka:
Vyprahlý Sahel aneb Odkud přijdou
Zlatým hřebem je vzdělávání - od škol a bezplatných výletů do parku pro místní („Je to váš park“) až po poskytování stipendií pro talentované děti na středních a vysokých školách. Zvláštní pozornost je věnována dívkám, které se mohou po škole v „družině“ zlepšit ve čtení a psaní a naučit praktickým dovednostem, včetně hygienických návyků a zdravovědy. „Družiny“ pro dívky se velmi osvědčily - žádná z nich netouží být prodaná za pár ovcí a dvě krávy, stát se něčí třetí manželkou a začít rodit od patnácti. Mají ambice něco v životě dokázat, studovat, vidí před sebou možnosti a příležitosti.„Že jsme tohle nezačali dělat dřív,“ lituje Carr, který nedávno podepsal prodloužení podpory parku Gorongosa o dalších pětadvacet let.
Zanedbané domácí úkoly
Toto povzdechnutí ovšem platí téměř všeobecně. Podle posledních údajů Programu OSN pro rozvoj (UNDP-Human Development Index) je ve spodní dvacítce zemí s nejkratší průměrnou školní docházkou 17 afrických zemí, mezi které se vklínil Jemen, Bhútán a Afghánistán. Ve spodní pětce jsou jenom země Sahelu. V Nigérii, která měla při vyhlášení nezávislosti v roce 1960 asi 45 milionů lidí, bude o sto let později podle populačních projekcí OSN půl miliardy obyvatel.
Průměrná školní docházka podle OSN činí u děvčat pouhých pět let, a situace se zlepšuje jen velmi pomalu. Současná prvňačka má perspektivu očekávané školní docházky 9,2 roku, kdežto v Keni (ačkoli je o dost chudší) 11,7 roku. Pro srovnání: ve vyspělých zemích je tento ukazatel u dívek typicky vyšší než u chlapců a málokde je pod 16 roky (v Česku 17,6 dívky versus 16,1 chlapci).
Do školy leda do začátku puberty
V „terénu“ to vypadá tak, že sice všichni mají chodit do školy, ale děvčata v pubertě do ní velmi často chodit přestanou, jakmile dostanou první menstruaci. Jednak je to považováno za veliké stigma, jednak dívky z chudých rodin nemají peníze na vložky a také školy nepamatují na vhodné diskrétní prostory. Vlády několika afrických zemí proto slíbily, že v zájmu prodloužení školní docházky a všech souvisejících benefitů budou rozdávat hygienické vložky školačkám zdarma. Když ale před necelými dvěma lety ugandský prezident Yoweri Museveni vysvětlil, že z finančních důvodů se rozdávat nebude, a jedna aktivistka na Facebooku mu připomenula, že sliby se mají plnit, zavřeli ji do vězení.
Děti jsou považovány za požehnání a v preindustriálních společnostech založených na zemědělství vždycky platil princip „jedna ústa na jídlo, dvě ruce na práci“. Osmileté děti běžné pracují, pasou domácí zvířata, dívky nosí vodu, sbírají dříví na otop. Už vůbec poslat je do školy představuje ekonomickou oběť, navíc i tam, kde je vzdělání bezplatné, jsou předepsané uniformy a obuv, které nejsou zadarmo. Ačkoli je to v mnoha afrických zemích ilegální, předčasné ukončení školy znamená předčasný sňatek, mimo jiné i proto, že rodiče nevěsty v mnoha afrických kulturách dostávají za dceru věno.
Afrika hladoví a populačně roste: migrantů směřujících do Evropy bude mnohem více
První dítě pak mají často již ve čtrnácti letech, což se promítá do obrovské úmrtnosti nezletilých rodiček, kterým u porodu obvykle neasistuje zaškolená sestra, natožpak lékař. V poměrně vyspělé Keni, kde jsou sňatky před dovršením 15 let věku nezákonné, připadá na matky ve věku 15 až 19 let 96 porodů na tisíc žen, úmrtnost rodiček je 510 na 100 tisíc porodů.
V sahelském Nigeru jsou tři ze čtyř dívek „pod čepcem“ před dosažením 18 let, což nezůstává bez následků. Země má nejvyšší porodnost na světě (sedm porodů na ženu), a jelikož je mnohem chudší, i čísla jsou horší než v Keni: 210 porodů u nezletilých na tisíc žen, 553 úmrtí nezletilých rodiček na 100 tisíc porodů.
Koloniální minulost subsaharské Afriky zároveň znamená, že „konání dobra“ ze strany Západu naráží zejména v citlivých otázkách rovnosti pohlaví, antikoncepce, populačního přírůstku nebo sexuality na alergickou reakci. Proto také vj iž zmíněné mosambické Gorongose zajišťují výuku a vůbec celý program vzdělávání dívek striktně Mosambičanky, i když jej financují zahraniční dárci (velký objem peněz jde z Norska).
Nestačí to dobře myslet a vymyslet, sebelepší nápad totiž může zajít na úbytě ve víru konspiračních teorií, pokud není přijat za vlastní.
Přečtěte si také:
Špatná voda zabije třikrát více dětí než zbraně
10 nejchudších zemí na světě
