Obědy zdarma pro děti ve školách nejsou špatný nápad, vláda by však raději měla řešit vysoké procento nepracujících matek malých dětí. Dva příjmy rodinám pomohou více než pár stovek na oběd.
Vláda Andreje Babiše přišla s dalším nekoncepčním úplatkem pro voliče, tentokrát v podobě obědů zdarma pro žáky mateřských a základních škol. Ponechme nyní stranou, že o dotaci na školní obědy zdarma mohou kraje žádat už nyní, podle zjištění Reportérů ČT to však čtyři z nich nedělají, včetně Olomouckého, v jehož čele stojí hejtman Okleštěk z Babišova ANO (prý kvůli papírování)
Přesto si Babiš zaslouží jedno malé plus. Část sociálně slabých rodin na školní obědy opravdu nemá, a kabinet tak reaguje na skutečně existující problém, ne jako u nesmyslné slevy na jízdném pro vybrané skupiny.
Tím však veškerá chvála končí. Jak už se stalo tradicí, opravuje Babiš něco, aniž se jakkoliv snaží odstranit příčinu problému. Server Hlídacípes.org upozornil na data think-tanku IDEA při CERGE-EI, podle kterých pracuje pouze 44 procent žen s dětmi do šesti let. To je při aktuálním nedostatku pracovních sil doslova skandální číslo, které vypovídá o fatálním selhání státu.
K čemu je rodině s malými dětmi, že jí stát přiklepne 880 korun (aktuální výše měsíčního stravného v jedné z pražských školek), když každý měsíc přichází o 25 206 korun (medián mzdy ve třetím čtvrtletí 2018 u žen)? O část z těchto peněz samozřejmě přichází i stát, protože nepracující matka (nebo otec) neplatí eráru odvody.
Podle analytika IDEA Filipa Pertolda je především vysoký počet nepracujících matek tříletých a dvouletých dětí v Evropě unikátem. Na vině je určitý konzervatismus české společnosti, kdy matky zůstávají s dětmi neobvykle dlouho. Především se však státu stále nepodařilo vyřešit nedostatek míst ve školkách, dětských skupinách či jeslích, a umožnit tak návrat těm, kteří o to stojí.
Čtěte další komentáře k tématu dotovaných obědů:
Dneska platí Maláčová
Až tučné časy zhubnou? Nezájem
Pokud se rodičům nepodaří najít volné místo ve státním zařízení a stojí před volbou, zda umístit dítě k soukromníkům, nebo zůstat doma, volí obvykle druhou možnost. Při zohlednění vysokého účtu za privátní školku vychází nepracování s výjimkou nadprůměrně ohodnocených rodičů prostě výhodněji. To není lenost nebo snad neochota pracovat, prostě ekonomická úvaha.
Dalším selhání státu představuje nedostatek částečných úvazků. Ani potomek šťastně umístěný ve státní mateřské škole neumožní často rodiči plnohodnotný návrat do zaměstnání. Štěstí mají ty matky a otcové, jejichž pracovní doba se absolutně míjí a ti s „babičkou“. Všichni ostatní zůstávají dál z pracovního trhu vyloučeni, protože částečné úvazky nejsou.
To přitom není překvapivé. Jak upozorňuje Pertold, částečné úvazky vyjdou zaměstnavatele v podstatě dráž než úvazky celé. Situace na trhu práce je sice nutí, aby na ně pod tlakem pomalu přistupovali, nabídka však stále neodpovídá poptávce.
Pokud tedy vláda přemýšlí, za co utratit pět miliard korun, mohla by začít „zlevněním“ částečných úvazků. Bylo by to smysluplnější a mělo pozitivnější dopad na rozpočty rodin než zaplacené obědy. Jenže to by premiér neměl možnost prezentoval se jako lidumil rozdávající dětem polévku. Osobní PR je přitom to jediné, o co mu v podstatě jde.
Čtěte další komentáře autora:
