Rostoucí ceny spotřebního zboží svědčí i o tom, že na to máme.
Ta fronta u stánku s pivem byla až příliš dlouhá. Jiná možnost občerstvit se poblíž však nebyla, v jeden z posledních opravdu horkých letních dní slunce nepříjemně pařilo, ochrana před sluncem nebyla žádná a stupeň nakvašenosti mezi čekajícími viditelně rostl.
Až na jednoho. Stál v řadě přímo přede mnou spolu se svým kamarádem a na první pohled se nijak nevymykal. Na ten druhý to však vypadalo, jako by si frontu užíval. Na rozdíl od mnoha ostatních, otrávených vlekoucím se čekáním, s radostí vytvářel mezery v řadě, aby uvolnil prostor procházejícím po chodníku, který fronta křižovala.
Kolik korun jste ochotni zaplatit za půllitr piva?
“Prosím, prosím, jen běžte,” vyzýval uctivě, čímž si vysloužil podezíravé pohledy ostatních čekajících, zda náhodou nechce někomu přenechat ve frontě přednost, a prodloužit tak utrpení ostatních. O nic takového mu však nešlo.
“Některé věci jsou tady rok od roku horší,” postěžoval si mezitím jeho známý.
“Ale jiné věci jsou zase každý rok lepší,” dostalo se mu nečekané odpovědi.
“To je pravda. Ale pivo tady stojí už 45 korun.”
“A podívej se, kolik tady stojí ve frontě lidí. Chtějí 45 korun za pivo a tolik lidí si ho chce koupit. To ukazuje, jak se máme dobře,” kontroval nenapravitelný optimista.
“Chodil jsem do hospody na meníčka a oni je teď zdražili na 120 korun,” nevzdával se jeho kolega.
“Ale vždyť vedle je mají pořád za stovku a navíc tam lépe vaří.”
Dialog mezi oběma muži probíhal ve stejném duchu ještě několik minut. Na každou stížnost následovala pohotová protireakce. Nálada ve frontě se začínala mezitím zlepšovat. Bylo patrné, že muž se svým radikálně pozitivním pohledem na svět zavrtal do hlavy i ostatním, kterým postávání v letním vedru nejednou nepřipadalo tak hrozné jako před pár minutami.
Na druhou stranu někde hluboko v mé hlavě začal hlodat i jiný nepříjemný pocit. A sice závist. Záviděl jsem tomu muži, že se dokáže radovat ze zdražování potravin a mrzelo mě, že podobně nedovedu reagovat také. A nejspíš ani většina ostatních.
Vždyť rostoucí maloobchodní tržby lze interpretovat vždy dvojí způsobem. Jako zdražování spotřebního zboží, za které jsme však stále ochotni platit, protože na to máme. V době krize padaly jak spotřebitelské ceny, tak tržby. I když zboží zlevňovalo, nikdo si ho nekupoval. Nyní jsme v opačné situaci. Snad nám to ještě tak chvíli vydrží.
Čtěte další texty Jana Brože
