Když vynášejí z letadla rakve přikryté státní vlajkou, málokoho to nechá chladným. A otázku, zda ty mise našich vojáků v daleké cizině stojí za to, si kladou nejen blízcí těch tří mladých kluků. A je to normální. A normálně by mělo na tuto otázku zaznít, ano, má to smysl, stejně jako to mělo smysl před dávnými lety a bude to mít smysl i v daleké budoucnosti.
Svět není bezpečné místo k životu. Nikdy nebyl a nikdy nebude. Vojáci nasazují své životy, aby neumírali nevojáci. A v dnešním světě to musí dělat i v daleké cizině. Islámský fundamentalismus projevující se terorem a násilím po celém světě je už dvacet let největší hrozbou pro naši civilizaci a vraždí také daleko od vlastních domovů.
A ta dnešní smutná chvíle by spíše než k naříkání a zpochybňování naší angažovanosti ve válce s terorem měla vést k sebereflexi, zda děláme pro naši bezpečnost tolik, kolik by bylo potřeba. Protože ať se to komu libí, nebo ne, my ve válce prostě jsme, i když nám ji nikdo nevyhlásil. A ty tři rakve jsou toho důkazem.
Pak je ale nutno říci, že nejen my v Česku, ale v celé Evropě projevujeme značnou míru lehkomyslnosti, nezodpovědnosti a nedospělosti. Ukazuje se, že nejsme schopni ani chránit své hranice, přes které pronikají a po celé Unii se pohybují tisíce lidí, o jejichž skutečné identitě nikdo nic netuší, stejně jako o záměrech, s nimiž přišly. Armády jsou silně podfinancované a bojového nasazení schopné jen velmi omezeně.
Zabití tří českých vojáků v Afghánistánu vyvolalo kromě smutku a vyjádření podpory také nenávistné reakce vůči samotným vojákům a smyslu vojenských zahraničních misí. Čtěte komentář Ondřeje Stratilíka:
Když stoka promluví
Když nám to připomene náš nejbližší spojenec a vyčte nám, že s tím nic neděláme, a sdělí, že se mu už nechce nás chránit za své vlastní peníze, a ať zvýšíme vojenské výdaje na dohodnutou úroveň, tak to naši evropští politici považují za zradu. A začnou vykládat absurdní pohádky o nové evropské armádě, jako by nějaké nové velení na bojeschopnosti našich zanedbaných armád bylo schopno něco změnit.
Naši vojáci na misích prokazují odvahu, profesionalitu i vztah ke své zemi a zaslouží hlubokou úctu, ale těch pár stovek dobře vybavených bojovníků k obraně země nestačí. A nezdá se bohužel, že by tato vláda měla ambice na tom něco změnit.
O české misi v Afghánistánu čtěte:
Česko posílí misi v Afghánistánu, vojáci obsadí další dvě základny
