Švédský stůl Babišova kabinetu poněkud zchudl. Onen gastrotermín použil v souvislosti s podporou vlády prezident Miloš Zeman a chtěl tím dát najevo, že Babišova vláda je tu pro všechny a každý si z její nabídky vybere své. Omyl. Opustíme-li základní premisu, že Babišova vláda je tu zejména pro byznys Andreje Babiše, ukazuje se také, že takhle široký program spočívající v rozdávání peněz voličům nefunguje. Důkazem toho je premiérem vyhlášená stopka pro daňovou reformu.
Od pomyslného švédského stolu tím Babiš odstrčil asi pět milionů lidí. Řeč je konkrétně o zrušení superhrubé mzdy. Nápad, který prosadil v roce 2007 kabinet Mirka Topolánka (a kompenzoval ho snížením nepřímých daní), pocítil na své výplatě formou vyššího zdanění každý. Proti superhrubé mzdě se od té doby vymezila snad každá vláda, ale žádná ji nezrušila.
Jenže hnutí ANO si s ČSSD zrušení superhrubé mzdy dalo dokonce i do programového prohlášení a ještě loni to byla hotová věc, včetně dalších daňových změn, mimochodem největších právě od doby Topolánkova kabinetu.
Teď přišel premiér s tím, že vláda má „jiné priority“. Ne, že by zrušení superhrubé mzdy úplně odpískal, ale odsunul ho o další dva roky. Stejně tak snížení daně z příjmu, která měla v přepočtu na hrubou mzdu klesnout z 20 na 19 procent. Jenže v roce 2021 budou opět volby, takže není jisté, jestli vláda daňovou reformu vůbec zvládne prosadit. Kdyby ne, nachystalo si už teď ANO hezký bod do volebního programu.
Esej: Daňové reformy jsou permanentně mimo mísu
Mimochodem. Když mluvil premiér o jiných prioritách, zmínil výrazné zvýšení důchodů. Mělo by jít o 900 korun nad rámec pravidelné valorizace. Zhruba stejnou částku přitom penzisté dostali přidánu od začátku letošního roku. Stejně tak od září platí i pro seniory nad 65 let výrazné slevy na jízdném. Není potřeba dlouho přemýšlet o tom, která skupina voličů je nyní u švédského stolu vítána.
Stejně tak ale není potřeba to vládě vyčítat. Chybou je její klamavá strategie - před volbami rozhodila širokou síť na voliče, ale teď výrazná část z nich poznává, že vláda jejich očekávání neplní, protože na to nejsou peníze (jaké překvapení). Jen ve státním rozpočtu by se daňové novinky podepsaly patnácti miliardami, v rozpočtech obcí a krajů dalšími sedmi.
Při všem zvyšování důchodů, jízdném a dalších nápadech je jasné, že na to rozpočet nemá. Spíš než švédský stůl by měla vláda přinést hrací stůl a na něm vyložit karty a říct, kdo její nápady zaplatí, koho se rozhodla obdarovávat a proč. Člověk by si ušetřil další zklamání.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
