Pokud strana s pětiprocentními preferencemi zruší něco, co se jmenuje „nejvyšší orgán mezi sjezdy“, není normálnímu člověku té záležitosti moc líto. Natož pak samotné nešťastné ČSSD. Ale udělejme si takové historické okénko s jejím čerstvě zrušeným ústředním výkonným výborem a zavzpomínejme na Stanislava Grosse či Vladimíra Špidlu a s nimi na všechny kluky a holky, kteří zažili hromadu veselých chvilek s oním orgánem.
Ústřední výkonný výbor, kamarádsky zvaný ÚVV, byl v sociální demokracii historickým atributem. V řadě chvil sehrál klíčovou roli. Ano, bylo těžké ho svolat, bylo těžké ho ovládat. Vytvořit jeho užší, zhruba 60člennou variantu, v níž budou zástupci krajských organizací, je pro chod partaje lepší. Ale spolu s ÚVV odchází i kus historie.
Šedivějící melancholik jménem Vladimír Špidla se v roce 2004 musel potýkat s tím, že jeho strana dostala v eurovolbách necelých devět procent hlasů a skončila čtvrtá. Nikdo tehdy ještě netušil, že může být hůř, a tak se na Špidlu sesypala pohroma jménem Stanislav Gross z jedné strany a Miloš Zeman z druhé. Byl to ÚVV, který sice o pět hlasů podržel Špidlu při hlasování o důvěře, ale také ho hned potopil, když se hlasovalo, zda má partaj zůstat v tehdejší vládě. Pro bylo jen 40 ze 180 členů výboru.
A aby toho nebylo málo, pozval výbor na své jednání expředsedu Zemana, který na Vysočině sedl do auta a pak v Praze všem vynadal do bezvědomí. Špidla tehdy skončil, vláda pokračovala bez něj dál a na hlasování o tom, že v ní ČSSD nebude, se zapomnělo. Tehdy vyšla hvězda Stanislava Grosse a všechno bylo konečně v pořádku, dokonce křišťálovější než křišťál.
Jak jsou rozdány karty před volbami do Evropského parlamentu?
ANO by v evropských volbách volilo 26 procent Čechů, ukázal průzkum. Druhá je ODS
Dnes už si asi nikdo nevzpomene na poslance Josefa Hojdara. Měl tu smůlu, že pocházel ze severu Čech, kde vždycky panovaly specifické podmínky, v ČSSD pak dvojnásob. Nedržel basu s místními, jel svou sólo hru a sázel na to, že když má strana většinu ve sněmovně 101 hlasů, otevřel se mu neskutečný prostor a nikdo ho z chráněné rezervace nevyžene. Inu, vyhnal. Než složil poslanecký mandát ze zdravotních důvodů a všichni se jen mohli dohadovat, co se na Hojdara vytáhlo, probíral ÚVV jeho vyloučení ze strany, které předtím zařídila okresní konference v Mostě. ÚVV Hojdara potopil, ale poslanec dál radši držel lajnu se stranou, načež, jak víme „onemocněl“.
Na poslance Miloše Melčáka si v duu s jeho kolegou Michalem Pohankou taky dnes vzpomenou jen fajnšmekři. Jsou to ti dva, kteří potopili Jiřího Paroubka. Díky nim vznikl po patových volbách kabinet Mirka Topolánka. Zatímco Pohanka všechno pochopil a z ČSSD odešel, Melčák doufal, že mu to kolegové odpustí a nechají ho ve straně ještě nějaký čas se schovávat, což tehdy dělal opravdu bravurně. V únoru 2007 ÚVV Melčáka za jeho zásluhy o vznik pravicového kabinetu vyloučil. Nezbylo mu, než se do konce mandátu, který si ponechal, schovávat po záchodech bez stranické knížky.
Jaký očekáváte zisk ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu?
Ústřední výkonný výbor stál na začátku konce i dalšího rytíře smutné postavy, Evžena Snítilého. Před prezidentskou volbou v roce 2008 byl natolik odhodlán volit navzdory usnesení výboru Václava Klause, až se dostavily zdravotní důvody, které mu nedovolily ve třetím kole první volby hlasovat. Jenže to bohužel nestačilo, konala se druhá volba, při které už Snítilý přiznal barvu a hlasoval pro Klause. Přišel vyhazov z poslaneckého klubu. Mandát si ale také Snítilý ponechal.
A nakonec ÚVV v hlavní roli. V říjnu 2011 jednomyslně vyzval expředsedu strany Jiřího Paroubka a jeho kolegu z nově založené strany Národní socialisté - levice 21. století Jiřího Šlégra, aby se vzdali poslaneckého mandátu. Po vzoru ostatních se na to vykašlali. Chtěli udělat své nové straně reklamu, vyhrát krajské volby v Ústeckém kraji a pak znovu napochodovat do sněmovny. Jak víme, i tohle byl marný sen. Mimochodem ÚVV tehdy hlasoval na popud Bohuslava Sobotky.
V červnu 2017 už to vypadalo, že ÚVV využije svou pravomoc a odvolá zase Sobotku, tehdejšího předsedu strany. ČSSD padaly preference a strana se chtěla před volbami dát do pořádku (co by za tehdy odhadovaných 10 procent dala dnes). Sobotka před vidinou ostudy odstoupil sám a vedení partaje se ujal triumvirát s ním, coby premiérem, Milanem Chovancem coby předsedou a Lubomírem Zaorálkem v roli volebního lídra.
Jak to dopadlo, víme. Teď už jde na zrušení i samotný výbor a zůstává za ním nesmazatelná dějinná úloha. Bizarní figurky i předsedové strany si budou muset hledat jiné divadlo, kde sehrají své tragédie.
