Americký prezident Donald Trump nakypřil půdu svým obchodním vyjednávačům, když čínskou delegaci vedenou vicepremiérem Liou Che uprostřed jednání ve Washingtonu „obšťastnil“ dalším navýšením celní sazby z 10 na 25 % vztažené na dovoz zboží v hodnotě 200 miliard dolarů. Trump to zdůvodnil takto: „Porušili dohodu … To nemohou dělat. Budou platit. Pokud nedosáhneme dohody, vezmeme si od nich každý rok 100 miliard dolarů…“ Neboli dal najevo, že má spoustu času a neustoupí, dokud nedosáhne svého.
Donald Trump používá skoro celý rejstřík spektra tvrdých vyjednávacích metod, o kterých se v příslušných kurzech na univerzitách v USA vyučuje pod společným termínem „hardball tactics“, převzatým z baseballu. Tady je přehled deseti nejpoužívanějších z Harvard Law School.
Jejich efektivnost je sporná, rizika v tomhle případě velmi vysoká (pokles mezinárodního obchodu a recese), zejména když se druhá strana urazí a odejde z jednacího sálu. Podstatné je, že vrchní čínský vyjednávač Liou Che, na nějž velmi dá prezident Si Ťin-pching, má z prestižní John F. Kennedy School of Government na Harvardu magisterský titul Master in Public Administration (MPA), takže dobře ví, co má čekat. Jeho vliv a kariéru sumarizuje tenhle článek. Pokud má tisk pravdu, je soustředěný na cíl, a detaily ho zas tak moc nezajímají.
Na americké straně stojí vrchní obchodní vyjednavač Robert Lighthizer, který je v negociacích nesmírně zkušený, zná každý detail mezinárodního obchodního práva i americké legislativy ve vztahu k obchodu. A už desítky let zastává tvrdý postoj vůči tomu, co považuje za nefér postup Číny v obchodní a ekonomických otázkách. Jeho pěkný profil také pochází z hongkongského South China Morning Post.
Hraje se o hodně, přestože Trump ujišťuje, že cla nezaplatí američtí spotřebitelé, ale čínští vývozci, tak se na to vsadit nedá – u něčeho ano, u něčeho částečně a u některých položek s nízkou možností náhrady („substituční elasticity“) ani dost málo.
Uvidíme, jak tahle obchodní válka namíchaná se soubojem nervů s dalekosáhlými hospodářskými důsledky dopadne. Že z toho kouká pro Česko nějaký prospěch, tak na to bych si v krátkém horizontu nevsadil ani pětník.
Jenže Čína má nejen ambice, ale je také schopna úpravy strategie. Potvrzuje to třeba reakce na kritiku nejprestižnějšího mezinárodního projektu Hedvábné stezky (oficiálně Iniciativa Pásu a Cesty, BRI), kde některé země nestřídmé čerpání čínských půjček dostalo na hranu a za hranu udržitelné zadluženosti. Aniž si toho někdo všímal, vydalo čínské ministerstvo financí novou metodiku pro testování „udržitelné zadluženosti“ v zemích příjemců. Jako by z oka vypadla tomu, co dělá Mezinárodní měnový fond. Si Ťin-pchingův projev na druhém fóru BRI (jehož se účastnil mj. také Miloš Zeman) byl také plný příslibů, jak se čínská hospodářská politika změní. Mluvil pro jedno ucho – to Trumpovo.
