Jedna věc je však evidentní a nápadná. I přes mohutný prognózovaný růst příjmů z rozjeté ekonomiky ve výši 85 miliard korun, je růst výdajů o dvaatřicet miliard vyšší. Z celkového růstu výdajů o neuvěřitelných 117 miliard korun je pak jen a pouze 21 miliard určeno na navýšení kapitálových výdajů, tedy na investice do budoucnosti. Zbytek je určen k prožrání. Pro srovnání - mezi lety 2017 a 2018 došlo k navýšení výdajů státního rozpočtu o zhruba 43 miliard korun. A to byl volební rok, kdy se vždy velkoryse utrácí.
Největší díl jde na navýšení penzí. Dělá to celkem 37,8 miliardy korun. Důchodci, kteří si jistě nežijí nad poměry, to budou neradi slyšet, ale téměř tisícikorunové navýšení penzí je něco, co si tato země nemůže dovolit a co ji bude v horších dobách hodně bolet. A nejvíce bude bolet ty, kteří to Andreji Babišovi nemohou vrátit u voleb, protože se teprve učí ve školce zavázat si tkaničky. Zatížení nereformovaného a dlouhodobě nerovnovážného penzijního systému skokovým navýšením důchodů v situaci, kdy neexistuje na politické scéně ani mlhavá představa, natož nějaká shoda, jak systém reformovat a uvést ho do rovnovážného stavu, je neuvěřitelně nezodpovědné a krátkozraké.
A nejde vůbec jen o důchody. Podobné je to s platy učitelů. Místo aby se na ně hledaly úspory jinde v rozpočtu, bude to financováno ze zvýšených příjmů a deficitu, tedy na dluh. A aby toho nebylo málo, tak se podle výtahu ministerstva financí a vládou projednaného dokumentu počítá s růstem počtu o fascinujících šestnáct tisíc pedagogů, což budeme raději brát jako překlep nebo nedbalost a za relevantní vezmeme představu ministerstva školství, že k současným devadesáti tisícům učitelů jich přibude jen devět tisíc, a to ještě rozloženo do příštích tří let. Každopádně náklady na platy ve školství narostou o jednadvacet miliard korun, což je o hodně více, než je zdrávo, a že by to vedlo k nějakému výraznému zlepšení výuky bez dalších, dosud nepředstavených reforem, lze určitě pochybovat.
Přečtěte si komentář Miroslava Zámečníka:
Kde najít fiskální rozdíl mezi Slávkem a Alenkou (s Andrejem v zádech)
Že jde o projev extrémně špatné rozpočtové politiky, která jde ve své rozmařilostí až daleko za to, co si dovedli dosud představit i současní levicoví koaliční partneři ČSSD a KSČM, je evidentní. Stejně jako to, že jde o nezřízené kupování si přízně voličů. Nebo přesněji té části, která neumí do pěti počítat. Ta druhá ví, že to jednou bude muset ze své kapsy platit.
A je mimochodem zajímavé, že se v celkových veřejných rozpočtech, které kromě státního rozpočtu zahrnují i hospodaření krajů, obcí a zdravotních pojišťoven, nic podobného neděje a díky tomu vypadá hospodaření státu vycházející v těchto dobrých letech celkově s přebytky lépe, než jaká je skutečnost, a Babiš se tak při tom všem ještě může chlubit cizím peřím.
Čtěte si další komentáře Pavla Párala:
Krásná nová vláda
Obchodní neválka
Andrej na pásce
Trapná oslava Šlachtova výročí
Itálie příliš al dente
Andrej II.
Rekordní krádež moci
Jak Babiš zařídil daňovou svobodu
Doťokáno: předloni bylo pozdě
Atomovka z ČNB
Vstanou noví Kalouskové
Zbytečná socanská starost
Budiž světlo
Andrej v koutě
Majdan nebude
Národohospodářský bizár
Rudá vlajka s lebkou
Andrej Budovatel
Ukrást stát jako firmu
Berní oko tě vidí
