Ani padesát let po okupaci Československa se mentalita Moskvy příliš nezměnila. Síla je pro ni v mezinárodních otázkách stále jedinou variantou.
Několik dnů starý a značně ulítlý výrok komunistického předsedy Vojtěcha Filipa o tom, že dnešní Rusko za násilnou intervenci ze 21. srpna 1968 vlastně nemůže, už slyšeli asi všichni. Partaj opět potvrdila své východní patolízalství a zkreslený výklad dějin ne nepodobný tomu, který se v Československu usazoval od roku 1948.
Hlasitě by se naopak mělo v předvečer padesátého výročí okupace připomínat, že mentalita dnešního moskevského “politbyra” se oproti 50. a 60. létům příliš neliší. Jen praxe je značně promyšlenější.
Přečtěte si:
Zakázané město: jizvy z okupace se dosud nezhojily
Když se někde v ruském okolí začne ukazovat, že bývalé državy si hledají vlastní cestu a poohlížejí se po západním systému, nastupuje síla. Budování vojenských posádek u společných hranic, masivní vojenská cvičení, útoky hackerů anebo rovnou invaze “zelených mužíků” či regulérní armády.
I proto je dobře, že NATO na každém jednání s ruskými zástupci upozorní, že odebrání Krymu Ukrajině a jeho připojení k “matičce Rusi” nikdy neuzná.
Ať fleky po kulkách okupantů na fasádě Národního muzea co nejdéle připomínají nesmyslnost a neměnnost ruského uvažování a také stovky Čechoslováků, které ruští vojáci od 21. srpna 1968 do června 1991 zabili nebo zranili.
Přečtěte si další komentáře autora:
