Je velká škoda, že se prezident Miloš Zeman nerozhodl pokračovat v mlčení nastoleném u výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Aktuálně totiž dostal potřebu promluvit o tom, proč při výročí nepromluvil. Prý to bylo kvůli normalizačním komunistům, se kterými by musel stát u Českého rozhlasu na jednom pódiu. Zvláštní. Říká to stejný Miloš Zeman, kterému před třemi lety nevadilo stát na pódiu s extremisty při výročí 17. listopadu.
Pro oživení jinak neomylné paměti páně prezidenta připomeňme, že 17. listopadu 2015 stál na pražském Albertově po boku členů takzvaného Bloku proti islámu. Zazpíval si s nimi hymnu a nijak moc mu evidentně nevadilo, že jsou to lidé, kteří čelili obviněním kvůli rasistickým výrokům, chtěli mlít muslimy do masokostní moučky a podobně.
Na pozdější dotazy odpovídal jeho mluvčí tak, že prezident pouze přišel na vystoupení pořádané Jelenou Vičanovou, jeho podporovatelkou. Obloukem se tak dostáváme k vysvětlení, proč v listopadu prezident mluví i s extremisty v zádech a v srpnu mlčí. Vičanová je vášnivou podporovatelkou Miloše Zemana a Vladimíra Putina. Je to typická rozbuška v české společnosti, která využívá všech výhod demokratické země a přitom šíří prokremelskou propagandu.
Miloš Zeman má velký sklon téhle propagandě věřit a občas jí dodá punc pravdivosti, vzpomeňme na jeho postoj ke krizi na Ukrajině nebo prohlášení o novičoku.
Miloš Zeman chce totiž do Prahy dostat Vladimíra Putina, když už to nevyšlo s Donaldem Trumpem. Pozvánka už v Moskvě pár měsíců leží. Zatím nepovšimnutá, ale jistě oprašovaná. Zeman prostě nebude v téhle situaci nikoho na východě dráždit, protože ví, že je tam téma okupace Československa sledované. Kdyby to tady řekl rovnou, bude to sice smutné, ale férové.
Dvakrát totéž, pokaždé jinak
Prezident místo toho používá výmluvy. K okupaci prý mluvil před 50 lety, od té doby to nepovažuje za nutné. Prý tehdy nebyla odvaha levná věc.
Dobrá. Ale Miloš Zeman má možná v paměti i jistého zdravě přidrzlého prognostika, který v létě 1989, kdy ještě také nebyla odvaha levná, neváhal v rozhovoru v Československé televizi celému socialistickému hospodářství otevřeně nakálet na hlavu. Tím prognostikem byl on sám. Mimochodem vycházel tehdy ze svého článku v Technickém magazínu, za který ho vyhodili z práce.
Pieta před rozhlasem: lidé vypískali Babiše
Takže v roce 1968 ho za názory na okupaci vyhodili z práce a z KSČ, prokázal odvahu a už nemá k tehdejším událostem co říci. A v roce 1989 se stejná situace opakovala skoro do puntíku a má k tomu potřebu každý rok něco říkat? To je divné, ne? Nikoliv, Zeman a jeho stárnoucí paměť jen hledají výmluvy pro to, aby teď nemusely provokovat Kreml.
Vlčák Štěch
O extremistech na pódiu, kteří mu nevadí, už byla řeč. Ale normalizačního komunistu Milana Štěcha z ČSSD, toho času předsedu Senátu, by prý nesnesl. Jenže co byl Štěch za vlčáka? Strojní zámečník pracující v budějovickém závodě plzeňské Škodovky, který vstoupil do partaje s ženou a malou dcerou na krku, protože chtěl mít v podniku lepší práci. Aniž to Štěcha omlouvá, takových příběhů byl v ČSSR milion.
Ono tady jde zejména o to, že se Štěch a Zeman prostě nemají rádi a prezident hledal možnost, jak si do něj kopnout. S jiným normalizačním komunistou, Andrejem Babišem, který měl našlápnuto v první lize a v StB, je to nesrovnatelné. Do něj si Zeman nekopl, ač před rozhlasem mluvil také.
Prezident skládá části pravdy tak, jak se mu hodí. Některé vezme, jiné vynechá, zamlčí. Je schopen zapomenout i na vlastní minulost, jednomu odpustit to, co druhému zazlívá. Jede v úplně stejném módu jako prokremelská propaganda. Přitom nejde o nic víc, než požádat ty, co na jeho tón slyší: Vnímejte jeho slova v kontextu. Díky.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
