Amerika roste jako naposledy před čtyřmi roky a 4,1 procenta v ročním přepočtu je na poměry vyspělých zemí a nyní již velmi dlouhé konjunktury v USA skutečně pozoruhodný, i když vcelku očekávaný výsledek. Stejně tak nepřekvapilo, že lví podíl na tom sám sobě připsal prezident Donald Trump. Dá se však říci, že oprávněně.
Impulz pro ekonomiku přišel jak ze strany Trumpovy daňové reformy, tak i díky velmi dobré situaci na trhu práce. V prvním pololetí přibývalo v průměru 215 tisíc pracovních míst měsíčně a rostly i mzdy. Spotřeba domácností hraje v americké ekonomice s dvoutřetinovým podílem o dost vyšší roli, než je tomu například v Česku, takže čtyřprocentní přírůstek je hlavním motorem.
Příspěvek domácí spotřeby k americkému HDP
Také investice podnikatelského sektoru bez zásob se měly k světu (7,3 %). I tam by jeden očekával efekt daňové reformy, která významně ulevila hlavně korporátním daním. Vládní výdaje měly vcelku nepatrný kladný příspěvek k celkovému růstu (0,23 %).
Na první pohled trochu paradoxně se na skvělých číslech podepsala i agresivní Trumpova obchodní politika, a to v podobě předzásobení komoditami, kdy se vyprodávaly zásoby sóji, která je nejvýznamnějším zemědělským vývozním artiklem. K americkému růstu HDP tak přispěl i export o 1,06 % (kromě sóji šel silně nahoru i exporty ropy) a rafinérských produktů; vyprázdnění skladů se ovšem promítlo do skoro stejného negativního příspěvku změny zásob (jejich pokles znamená nižší HDP, vzestup má kladný efekt).
Ekonomika USA zrychluje tempo. Ve druhém čtvrtletí vzrostla o 4,1 procenta
Americké ministerstvo obchodu zveřejnilo spolu se statistikami i jejich zpětné revize jdoucí do daleké minulosti. Díky vyššímu základu tak v prvním čtvrtletí americký nominální HDP dosáhl v přepočtu na rok 20 bilionů dolarů.
Předzásobení zároveň znamená, že si v druhém čtvrtletí ekonomika fakticky vybírala růst z budoucnosti. Kvůli zavedeným sankčním clům bude podle očekávání další výkon slabší zásluhou slabšího odbytu a vyšších cen vstupů, které ovlivní rentabilitu a tedy i celkovou přidanou hodnotu. Ostatně americké automobilky a další velcí spotřebitelé oceli a hliníku ohlásily ve svých výhledech pokles tvorby zisku zdůvodněný právě vyššími náklady na materiál v důsledku cel.
Tenhle týden byl ve znamení odvrácení zásadního rizika uvalení až čtvrtinových cel na dovoz aut do USA, které by znamenalo podstatné zhoršení odbytu německých automobilek a zprostředkovaně dopadlo i na Česko prostřednictvím zdejších subdodavatelů.
„Gerojem týdne“ se tak v Evropě stal předseda Komise Jen-Claude Juncker, ještě před dvěma týdny podezíraný z „virózy“, jež ho zastihla na summitu NATO. Teď se pro změnu diskutuje jeho líbání Trumpa někde pod uchem. Takže pokud jste to nevěděli, EU už není „foe“ (něco mezi protivníkem a nepřítelem), ale momentálně, až do dalšího vyjádření, se podle Trumpa „Evropská unie a Spojené státy milují“.
Teď to chce využít příležitosti a dojednat Trumpovu vlastní verzi obchodní dohody, která by byla ale „opravdu nesrovnatelně lepší“ než TTIP dojednaná za Obamy. Je třeba spěchat, protože Trump dal zároveň za úkol ministrovi obchodu Wilburu Rossovi pokračovat v šetření, zda dovážená auta přece jen neohrožují americkou národní bezpečnost.
Skoro úplně pod čarou ponoru prošlo jednomyslně oběma komorami amerického Kongresu snížení celních sazeb na stovky položek, a to i těch, které se dovážejí z Číny. Ano, slyšíte dobře, snížení, nikoli zvýšení.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
