Poprask tak hlasitý, že se jím musel zabývat prezident republiky i premiér, způsobil rozsudek Nejvyššího soudu v jednom z mnoha sporů kolem 21 let starého krachu společnosti H-systém. Předešleme, že rozsudek logický a pochopitelný. Jakkoli je náhlé vystěhování rodin z jejich domovů kruté a šokující.
V polovině 90. let nasliboval jistý Petr Smetka lidem levné bydlení ve vlastním rodinném domku a vybral na to od tisícovky spoluobčanů zhruba miliardu korun, což byly tehdy obrovské peníze. Začal stavět. Dokončil 30 domků, dalších 60 rozestavěl a zkrachoval. Miliarda byla fuč. Podobně mizely tenkrát miliardy z malých privátních bank a investičních fondů. Vykuků byla spousta, policajti tržní ekonomice nerozuměli a politici se tvářili, že je to daň za transformaci ekonomiky, v čemž nepochybně z jisté části měli pravdu.
Nicméně v tomto případě se začalo vyšetřovat a přes všechny své politické kontakty skončil Smetka na dvanáct let v kriminále. To jeho pozůstalé věřitele sice potěšilo, ale moc jim to nepomohlo. A tak se ta šedesátka lidí, jejichž domy byly nedostavěné, vydala cestou, která bohužel vedla také mimo zákon. Založili stavební bytové družstvo Svatopluk a domy, které jim měly patřit, si za své dodatečné peníze dostavěli sami. Jenže na pozemcích a základech, které nepatřily jim, ani Smetkovi, ale celé tisícovce poškozených klientů H-systému.
Přečtěte si rozhovor:
Marvanová: Lidem z Horoměřic se dá pomoci, ministerstvo ale musí klienty H-Systemu odškodnit
Na tom nemohly nic změnit ani nějaké dohody s bývalým konkurzním správcem. Vstoupili tak do mimořádného rizika, kdy investovali do cizího majetku, aniž měli jasno, jak dojde k nějakému vyrovnání.
Lidé ze Svatopluka měli jedinou právně průchodnou možnost odkoupit to, na čem stály jejich domy, za férovou cenu, což se nestalo. Dnes je těžké posoudit, čí to byla vina. Každopádně poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu to muselo respektovat, stejně jako skutečnost, že kdyby nevyhovělo konkurznímu správci Monsportovi, přidal by se stát ke Smetkovi a těch 910 klientů, kteří za své peníze nedostali nikdy nic, by bylo okradeno podruhé.
Pomalá justice
Tvrdit pak, že toto rozhodnutí je nespravedlivé, je zcela zcestné. Nicméně otevírá další dvě otázky. Jak to bude s úhradou za užívání majetku z konkurzní podstaty, kterou musí správce vymáhat? A jak může družstvo Svatopluk vymáhat peníze za zhodnocení dotyčných nemovitostí? Pokud by za to ti lidé nic nedostali a výnos z prodeje domů byl rozdělen věřitelům, tak by zase zbylí věřitelé okradli členy družstva Svatopluk.
Je zřejmé, že zde soudy rozhodují velmi pomalu a za ta léta stály průtahy poškozené spoustu peněz. A majetek vytunelovaný z H-systému mezitím zmizel v nedohlednu. Svým způsobem tak lze pochopit názor, že vystěhovávaní lidé by měli být státem nějak odškodněni, když je stát svou nečinností či neschopností fakticky poškodil. Jenže jak je z výše uvedeného zřejmé, tak těch poškozených je mnohem více.
A když už jsou Andrej Babiš a hejtmanka Jermanová tak akční v záchranných akcích, měli by také odpovědět, co dostanou ti, jimž z jejich investice nezbyly ani ty základy pro dům, v němž mohli dvacet let bydlet, a dosud neviděli ani korunu náhrady.
Čtěte si další komentáře Pavla Párala: