Zdanění náhrad církvím za nevydaný nemovitý majetek navržené komunisty dnes podpořil ústavně právní výbor sněmovny, čímž vyvolal pochybnosti, zda by si neměl od zítřka změnit jméno. Že jde o pokus protlačit zcela protiústavní legislativu, je totiž zcela jasné nejspíše i navrhovatelům. Nebo je snad normální, když vám ukradnou auto a pojišťovna vám vyplatí náhradu, aby vám její část erár zabavil s tím, že je to daň, na kterou má právo?
Není to ale nic nečekaného. Komunisté hrají své maňáskové představení pro hrstku svých voličů a ANO se sociálními demokraty jim výměnou za hlasy pro důvěru své vládě slíbilo, že jim při tom bude svítit.
Když to podepře hlas zástupce SPD, je to také pochopitelné, protože obchodnický nos vůdce Tomia dobře cítí, že by to mohlo přinést nějaký ten hlásek navíc v době klesajících preferencí. A nepřekvapil ani Pirát Michálek, který také pro tuto krádež zvedl ruku. Značně bolševický přístup k vlastnickým právům prokazuje tato partaj a její evropské sestry v diskusi o autorském právu více než dostatečně už pár let.
Lze jistě pochopit, že mohou být různé názory na to, v jakém rozsahu měly být církve odškodněny a jak měl být ohodnocen dotčený majetek. Bezvěrcům, mezi něž se počítá i autor tohoto blogu, se zcela bezpochyby může zdát, že stát byl příliš velkorysý, třeba ve srovnání s restitucemi jiných právnických osob, které nedostaly nic.
Čtěte, jak církve se znovunabytými majetky hospodaří:
Kristovi hospodáři: církev zhodnocuje znovunabytý majetek
Ale podstatné je něco úplně jiného – fakt, že stát zastupovaný řádně zvolenou vládou s mandátem podepsal nějaké dohody a řádně zvolený parlament k nim odhlasoval příslušný zákon. A slušný člověk dodržuje dohody, které podepsal, stejně jako slušná firma a od státu se to předpokládá jako zcela samozřejmé. Tedy pokud stát hodlá užívat i přídomek „právní“ a pomáhá lidem i právním subjektům na svém území domoci se spravedlivého zacházení.
Ti, kdo hlasují pro porušení dohod uzavřených státem, který mají momentálně ve správě, ukazují, že základní práva a svobody jsou jim zcela ukradené a s tím státem hodlají zacházet jako s dobytou kořistí. A objektivně se se svou politikou dostávají na roveň těch, kteří církvím v padesátých letech minulého století onen majetek zabavovali.
