Bizarní kolotoč jménem brexit se rozjel do netušených obrátek. Nejprve britská ministerská předsedkyně Theresa Mayová zjistila, že mezi poslanci ve Westminsteru nemá dost spojenců k prosazení své (a jediné civilizované) verze odchodu z Evropské unie. Chtěla to vyřešit odložením hlasování na neurčité datum po Novém roce, nejpozději do 21. ledna.
Parta poslanců Konzervativní strany, jíž se stávající dohoda nelíbí, však chtěla stůj co stůj hlasovat minulé úterý, jak bylo plánováno. Spustili tedy proceduru jejího odvolání z čela partaje (a tím, podle tamních pravidel odlišných třeba od Německa, z čela kabinetu). Mayová však středeční hlasování o nedůvěře přežila, ačkoli pouze v poměru 200 : 117 (Margaret Thatcherová v podobné situaci v roce 1990 odstoupila). V lednu však bude situace stejná. S podporou opozičních labouristů, což je jediná cesta ke schválení dohody, Mayová počítat nemůže.
Přečtěte si esej: Divadlo Za kanálem
Co tedy vlastně chtějí ti toryové, kteří hlasují proti? V příznivější dohodu, než kterou v Bruselu vyjednala Mayová, již v tuto chvíli realisticky doufat nemohou. Otočit a celý brexit odvolat (to pořád půjde, až do 29. března) také nechtějí. Zbývá jediné vysvětlení - jejich cílem je opustit Unii bez dohody.
Kdo na takovém odchodu vydělá? Málokdo, a jen velmi málo (například za jistých podmínek spotřebitelé zlevněným dovozem). Především by však nastal zmatek - a jestli je něco drahé, pak právě chaos.
Existuje jediná skupina lidí, která by mohla profitovat citelně. Jsou jí offshoroví finančníci, kteří se dnes velmi obávají zpřísňování evropských pravidel. Čirou náhodou k takovým lidem patří i neoficiální šéf protimayovské party Jacob Rees-Mogg a asi deset jeho poslaneckých kolegů. Je možné, aby celý tento krvavě drahý cirkus zvaný brexit vyhrával ve službách desítek, maximálně stovek lidí motivovaných výhradně osobním ziskem? Zní to divoce, ale zná někdo racionálnější vysvětlení?
Čtěte komentáře Daniela Deyla: